Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dvojrecenze - co od Ježíška?

25. 12. 2010
7
38
3389

"Ježíškovo knížka"

 

       Přátelé, připravil jsem si pro vás trochu netradiční dvojrecenzi. S heslem  - co je mi po jméně? - na rtech i v prstech vám jména dvou recenzovaných knih prozradím až na závěr, aneb dejte šanci knihám bez předsudků. :-)

Recenze první
      
      Jako první vám chci představit dílo do značné míry zásadní, které stovkám (spíše tisícům) mladých lidí změnilo životy a pohled na svět. Ne náhodou se mu u nás dostalo již pátého vydání. Sám o tomto díle vím rok a půl a s určitým přirozeným odporem k "příliš zásadním knihám" jsem tuto knihu opomíjel. Až do času vánočního.
      Autor každé vydání doplňuje o další předmluvu, aby demonstroval aktuálnost svého příběhu, ale když pomineme tento fakt, tak jsme hned na začátku nemilosrdně vtaženi do příběhu. Je nám bez okolků servírována krutá realita světa částečně ještě tápajícího v divokých 90.letech, ale v přísně zaktualizovaném podání. Už od prvních řádků je jasné, že nám rozhodně nebudou nasazovány růžové brýle. Základní metodou je tedy realistický popis (v některých kapitolách až hyperrealistický), který je prostupován autorovými osobními poznámkami, které však nenarušují celistvost, ale plasticky dílo dotváří. Věty jsou přesně a účelně stavěny, i když poměrně často prosvítá květnatost autorova vyjadřování, která je tak typická pro jeho další tvorbu. Na obhajobu autora se sluší uvést, že ani v pasážích, které jsou úmyslně zjednodušené, se autor neuchyluje ke simplifikujícím závěrům, i když někdy to je až na úkor srozumitelnosti.
      Určitá výtka tak zaznívá k výběru postav (v textu jich jsou desítky), které jsou vykresleny ve své určitosti, ale bez jakéhokoliv vývoje. Tak často stojí proti sobě, ale konfrontace jsou do značné míry neostré, i když autor nezakrývá jejich vzájemné ovlivňování i časté antipatie. Vypravěč se přísně distancuje od všech postav a my můžeme sledovat jeho nevnucované sympatie jen skrze drobné poznámky s přiměřeným oceněním kvalit. Sluší se zmínit, že málokterý český autor dokáže tak mistrně a uvěřitelně vystihnout ve zkratce složité názory na ještě složitější svět.
      Celé dílo je protknuto logikou, která však není slepá a chladná. Už od prvních myšlenek pozorujeme, jak autor se snaží světu doplnit řád, který však nevylhává, ale ve který věří. S obrovským respektem přistupuje k otázce hledání svobody, jistoty a rovnosti v naší zemi. Je nám předložen kompletní obraz o naši společnosti, kde je zdůrazněn náš vliv na to, co se bude dít. A v posledních kapitolách je čtenář rád, že kniha, která je ve své podstatě o hledání spravedlnosti, končí přirozeným happy endem.

 

Recenze druhá

       Ke druhé, mnou hodnocené, knize jsem se dostal o svátcích již vloni, ale přesto se domnívám, že se jedná o titul, který je neprávem opomíjen. Stojí za to být čten i opakovaně. Je vhodné dodat, že kniha je dílem trojice zkušených autorů, z nichž bohužel jeden už je po smrti.
        Formálně je zvoleno členění do tří nestejně velkých částí, které jsou členěny do celistvých oddílů, které nesou osobitý rukopis konkrétního autora. Jestliže první kniha byla tázáním se po hodnotách dneška, tak toto dílo jde hlouběji k samotným kořenům naší civilizace - do antického Říma. Hned na počátku je nám servírován barevný kolotoč jako obraz římských dějin, které nejsou idealizovány, ale ani zbytečně démonizovány, nebo poskvrněny ahistorickým nazíráním. Antický Řím je nám na pozadí knihy podáván v celém svém složitém vývoji; primitivní agrární společnosti je tak nahrazována od základu zkorumpovaným státem patricijsko-plebejské otrokářské nobility, jež v mocenském soupeření nakonec podlehne císařovi.
     Celé dílo je obsahově především o emancipaci člověka, jenž se osvobozuje od přísně patriarchální rodiny se všemocným otcem. Feministky odpustí, ale jde samozřejmě nejprve o emancipaci mužů - mladých synů. Ženy se stávají svobodné až na troskách věčného města. Autoři v příbězích zbytečně nemoralizují, i když své sympatie ani neskrývají. Zajímavostí je, že dílo myšlenkově vrcholí v závěrečné části, která je věnována odvěké otázce viny a trestu v  té nejzákladnější podobě.
      Brilantní je styl a lehkost, s kterou nám je text předkládán. Zkušení autoři s vytříbeným projevem zpracovávají i nejobtížnější pasáže příběhů s neskutečnou grácií. Souvětí jsou vystavěna s neuvěřitelnou pečlivostí a s důrazem na každé slovo, které je přesně umístěno, aby vytvořilo úchvatnou mozaiku. Proto nepřekvapí, že některé pasáže mezi čtenáři doslova zlidověly, že se dokonce staly poznávacím znamením celé subkultury, která si až nečekaně silně oblíbila i živá čtení, při kterých máte pocit, že autor chodí jen v sandálích a tunice a vyřčené skutečně sám prožívá...
         Kolektiv okolo nejmladšího spoluautora také vydal geniální knihu komických příběhů a krutých anekdot z antického Říma pod názvem Případy římského praetora.

knihy:

  • Gerloch, A: Teorie práva, Praha: nakladatelství Aleš Čeněk, 4.vydání
  • Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M.: Římské právo, 1.vydání
    Praha: C.H.Beck, 1995.

          


38 názorů

Bíša
13. 05. 2011
Dát tip
+

Dero
29. 12. 2010
Dát tip
Dosavadní diskuse, která byla mimo téma vytyčené dílem, je přemíštěna k tomuto dílu.

Aleši, Gerlocha jsem četl v e-verzi. K tištěné podobě mám dejme tomu spoluvlastnictví :-) A jinak si myslím, že většina čtenářů stejně podvádí a na knihy se podívá před přečtením :-)

Gerloch byl tedy pořízen v antikvariátu...rozhodně pěkné zpracování, uvedením titulu knihy hned na začátku by značně ubylo čtenářů :o)

ok Márve, jo a hop :-) chrouste, pardon, ale ty jsi asi blb, nebo neumíš číst!

Stojím si za každým slovem.:-) Je to snaha o poměrně objektivní recenzi, nebo možná lépe řečeno přiblížení knih čtenářovi - ale nechce se mi, především s ohledem na zvolené tituly, zrovna slovíčkařit. ;-) A osobní dojem? Z obou předmětů mám přesně za měsíc (25.) státnice, tak snad doplním až později... Toto je Prof. JUDr. Jaromír Kincl DrSc., respektive byl (1926-1993), takže neplzeňský :-) Jinak nevím, co jsem provedl, že jsem "šlápnul na chrousta". Žádám vysvětlení, proč jsem pokládán za alter, respektive za čí alter jsem pokládán, protože se domnívám, že jde o porušení kogentního pravidel serveru (konkrétně 3.).

Andyhell
25. 12. 2010
Dát tip
Woe! :) Tak, a teď něco wopravdickýho, jo... (btw.. čí jsi alter? )

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru