Přítomnost

Přítomnost je teď. už ne právě zmizela za rohem časů.
Prej užívat si ji máme ať už se stalo cokoliv tak teda zatím za dalším rohem
Zapomenou na vše a nevidět stín - nehodnotit,nesoudit jenom prostě žít.
Indispozice by se na tohle asi hodila líp jenže mimo je prostě lepší vyjádření pocitu.

cesty života

Asnath Azelort

Žízeň

Mám tě rád dokud jsi plnásvlíknout tě prostě chci. mazlit se s tebou o třikrát bědaja teď nechci do kostela. Teď a tady si tě dám má miláPomalu hladíc tvé krásné křivkyMilujíc a Proklínajíc žízen v soběSi tě doteky pomalu otvírámJe to mnohem silnější než já Musím to udělat teď seš máTak konečně slyším šumení příboje Naplnuji si po okraj a ještě vícNemůžu přestat i když chciAle proč jsi lásko potom prázdná Nechtěl jsem. v náručí tě teď mámpod rouškou tmy se v sobě ukrývámmonstrum ze tmy se vrátiloTo ty jsi ho pozvala dálTam u těch krásnejch regáluproč jsem tam vůbec chodil.

Snůška pochopení

Zlomené srdce. zlomená dušeZa vše prec on nemůže
My všichni na tom vinu mámeProto však se neskrýváme
Milovali jsme každý svéVzali jsme to za konce nesprávnéTeď sami sebe hledámepokoje a klidu si nedáme
Snad štestí usměje se na všechnySnad pohřbí to zlé z minulostiSnad konečně pochopíme život Snad lásky naše pochopí i nás.

Zvuky noci

Na stropě hraje si světlo a stínHru zvanou po našem spleen. Zvuky noci se světly uklidnujívšechno co doteď ve mě bolíZavřenými okny z pod záclon pokukuju venDo tmy kde schovávám se tak moc rádobčas v dáli tam blikne světílko malýjako moje naděje. to je to pravý. V ustech dýmku a v očích slzy mámpřed sebou obraz co nikomu nevydámNičíc mosty na duších.

zavřenej paroháč

Někde jsem četl že ta monogamie neexistuje mněl jsem po tom divnej pocit zeptal jsem se ženy co si o tom myslí a ona mi řekla že jsem paroháč Neudržel jsem se a hodil po ní židličku*Tu kovovou co máme v kuchyni* ona se naštvala a popadla nůž U soudu:prej sebeobrana. že sem muž pak si rýpla že jsem impotentni až se vážená stolice zatřásla to už jsem v sobě vztek neudržel a pár facek na ksift ji naflákalRozvedli nás během chvilkydostal jsem tři roky tvrdýnesmím k ní víc než na sto metrůpsycholog říkal že mám prej uchylkyDěti mi sebrali dali je k Máněteď tu sedím vesele v BáněProklínám článek co někdo napsalnadávajíc tý (bejvalý)pitomý krávě.

kalichu a krvi

I strhla se bitva převeliká o uzemí jenž bylo právem -naše. českéHejna a hejna vlků chtíjíc kořisti tučné vpadla do lůna naší zeměDrancovali a ničily vše jenž jim do cesty se postavilo-ať velké či malétěla těch co pravdu bránily kupily za zdi a říkali tomu -vězeníA prý že bude líp. tím se nic -nezmění. Pak už v zemi české mnoho odvážných nezbylo-spíše ovce se tam pásliKaždý se cizince bál,nechal se sežrat a před soudy jejich jen hloupě mečelA když už nezbylo kořisti žádné.

Jedna reportáž-

Tak a je to u tu od Aše až po Ostravu zvedla se vlna nevole:). poklidné vody písmáka zčeřily tři jedinci hození do propasti Tartaru. Proč byli smazáni Jiko, Pišta Hufnágl,Pozorovatel. to se už asi nedozvíme.

Všem láskám co jich bylo...

Jak krutí jsme když navzdor bázni ubližujemeTvým přáním a snům hold takto sdělujemeJak bezcitní psy trháme iluze na kousky mlhyTo však neznamená že nejsme vášně plniStydím se za to co jsem bývalModlím se o spasení za hříšnéskutky své vlačeti budu tam dolů do svého brdlohuVšak už. Andělé nejsou zbyl z nich jen prachdušičky padlých stráší nás po nocíchslunce svítí do okna a tohle je brak. to se ví že už lesku není v tvých očíchteď tu sedím u láhve vínapomalu osolujím i ten poslední pohárláska se nestrácí však kde je vina. V nás nebo v těch putujících oblacích.

Samota

Venku je parnov duši je žalpřed zrakem kalnoto sis však přál. Cvaknutí oznamuje další láhev otevřenouv ústech už známá melancholická chuťMyšlenky temné se honí hlavoujak přidati si do pití rtuťByl by svět potom lepší. nic by tě už netížilo /-viďMněl bys zase svá křídlaa radosti plný břichnepotřebuješ přece lidiVšude kolem je jich dost a dostTo co však chceš mítiUž není jen ta radostMěníš se prý dospívášAch jak težká doba to jes těmi co přáteli jsi nazývaluž se dlouho nevídášNikdy neříkej nikdyprý kdysi jsi to sám říkalTeď jen matné vzpomínkyukazují kým si kdysi bývalZtratil jsi sám sebePřátelé odešli v dálTam kde teď je nebeBys psa nevyhnal.

Staré domy

Těžký vzduch proniká do plicUlic ruch nutí k přemýšlenífontánky tichý šum valívodu z těsných potrubíStaré domy jeden jak druhýNaklánějíc se v šerumlčky k sobě mluvío tom světě za žaluziemi časůPrý hluchý slyšel jejich písněNěmý mluvil k nim přes akordéonslepý viděl jejich plísněbourat se bude to se ví jistě
Přijedou stroje pokácí stromytěžká koule prořízne vzduchcihly plačíc nad svým osudemrozlétnou se po okolíZase tu bude vzruchNevědí že kousek od stráně staví se nové moderní centrum zábavyže místo jejich stínu zaberou luxusní auta místní honorace.

Ženám a jejich Láskám

Jednou za čas Vám dáme všechno co máme své
Jednou za čas i ten kus srdce obětujeme pro všechny přátele
Jednou za čas naše manželky a milenky závistivě milujeme v lásce
Jednou za čas sníme a proto si to dříve či později s někým rozdáme

Smích lečí

Smích prý všechno lečíkdo poznal rád dosvedčíUsměv od člověka na duši zahřejeJen když upřímným se zdáUtopil se ve vlastním hněvusebelítost mu pomohla snítSvědomí mučilo ho celý časŽa nikdy neuměl milovatSmál se a oči mněl vlhkév ruce dopis bez adresybublající proud pomalu utichalve vaně plné zrudlé vodyBůh ví jestli litoval toho co udělalKažfý kdo ho znal se slitovalOdpustili mu hříchy zapomenutéDali jeho duši konečně klid.

Ubožákům

Koupeme se v rybníkách zaschlých časů
Od slizu a bahna špinavý jsmeNám to ale vůbec nevadí"Dont worry be happy" Takový jsme /-Znamý a přecPod mostama otvíráme krabicákyneděláme ze sebe nějaký křižákyKrabičky od cigaret valící se po zemistejně jsou nejraději ve dvou spolu /-samiPod sebe rukama hrabemeTo loňské zmoklé listíMožná nás všichni bohatíJednou budou taky /-chudí Smíme vše ve virtualitě světůHranice tu žádné nejsouzadarmo ale nic nenípeněz máme málo /-Pořád Zájem máme o to jenž je cizís odvahou lva se srdcem ryzímpomáháme sobě i celému světuudržet tuhle zadluženou republiku /-dávame víc a vícVolnosti dostatek ale bez sněníHledáme něco co život náš změníčteme v bulváru o tom co nechybíTěm slavnej a bohatejm lidem /-prej se za to stydíKrásně se mi spalo,na lavičce v parkuVedle jsem měl svoji milovanou Kárku pak probudily mně čísi težkékrokyZase Vypnuli maják /-Ti šibalové Hrozíš mi nějakými zákony. Názor z tý blbý televize mášTak co s tím teďka policajte uděláš. Nic,protože nevíš totiž že uředníci /- a páni zákonodárciPo mně chtějí milionyZa moje pobyty na záchytkáchale pane policajt za co. oni ti volové /-takéKdyž to na ně příjde serou na poli .

Rozhovory z Můzou (napotřetí)

(Autor pozoruje Můzu jak ladně tančí po stěnách pokojeNapadne ho jestli Můza cit u sebe ukrývá)Tak já do světa vykřičím kde Můza se ukrýváale jen o půlnoci na to místo chodíváPodívat se na lidi jak vesele se smějíŽijíc životy v opojném zapomnění(Můza se leká autorova snění. Autora nutí napsat odpověď s chutí)Chce být nadále jen tichou muškoujenž za sklem času bzučíAby dostala se za světlěmTo ji prej děsně vzruší(Autor debatujíc s můzou koho dneska polibkem svým obdařila)Můza polibí to co se ji nelibíPsa a i Tele rychle si oblibíVšak i Orla měla rádatoho si však nepoddala(Autorovi přispěchal na pomoc i starý přítel chtíč)Oči se ti klíží pod příkrovem letních nocíUnavená ke mně chodívášUlehni a odpočiň si na chvíliať se únavy své zbavíš Záblesk strachu já v Modrých očíchUviděl jsem jako blesk z nebeŽe Můza měla kdysi rádaSvého starého kamarádaSmíchem a Slovy obalamutil její ctnostNikdo ji nespěchal na pomocSvědomí jí káže mocKonečně už odejdi(Můza si ruce promnula a potřetí už promluvila)Nemůžu ti dáti LáskuI kdybych chtěla sebevícTo je moje prokletíTen prokletý chtíčZ mlhy utvořená Tančíc po paprscích slunceVečně krásná a mladáJe což hezká že milý Brachu.

Silniční strach

Sny jsou přec benzínem našich životů
Ale TurboDiesely uhánějící okolo nás
po cestách úzkých a klikatých
Nutí přemýšlet o rychlostech nebezpečných

Iluze a Iluzionista

kde jsi své dobro viděla. ve mně snad. kam si se to zahledela. tam v dáli na ten temný hrad.

Rozhovor s Múzou

Autor k Můze skrze báseň promlouvá Volnost máš co chceš víc Propast překonala jsi již Dospělá jsi teď už stále Ale že jsi měla namále Lásko opustila jsi mě záhy Potom co jsi prošla okolo Autor podruhé ptá se můzy Vůle prý je jen kapka na starém zaprasenem zrcadle časů minulych Co je na tom pravdy. Můza šeptá divná slova Co prý cítím na křídlech. odpovím jí zas a znova to stejné pořád dokola Křidla mají jen bohové a i ti jimi opovrhují však ti jenž je nemají prahnout po nich bytostně tak jako Slepý po zraku Křídla si musíš zasloužit a pečovat o ně víc než o sebe Ja však je ztratil jen pro tebe Modrá byla budoucnost Černá minulost se zda Rudě přítomnost ozyva se nám Stříbrná je barva nadějí a snů Autor potřetí k můze promlouvá Smutna jsi. a proč bys měla Takova švarná a veselá děva Na loutnu hrala a přitom si pěla O ničem jsi nevěděla Z nebes snih padal květ na poli uvadal Řinčení zbraní protrhlo vzduch teď už v tvorbě nezbylo mnoho much Můza se otočila od okna a povídá Neztrácíš to co nechceš ztratit a i tak máš v duši vše co ti už nikdo a nikdy nemůže vzít
Autor se zamyslel a uznal že má můza pravdua nechal ji na pokoji(Můza se mezitím koukla na hodinky a povzdechla si)Autorovi se zrychlil dech *Zdá se mu že ho můza políbila*Otočí se za můzou ale ta už oděšlaA tak rozstřesený rozpaluje dýmku a bloudí prsty po klávesnici hledajíc to co by napsal.

Rozhovor s Múzou II

Autor své Můze:Na zrcadlech našich strachůNa koncích našich řasV ústech co se dotíkajíUkrýva se touha v nás(A přitom)Sypu verše z rukavuJako víno ze džbánudopijím už další skleniciJako zvonek na poplach bijícíkoukám na můzu nádhernoubez slov říkám jíNapiješ se se mnou. Můza mi však odpovíže teď ve službě nemužeAle prý až bude po směněZajdem do si Podolí(aby mně navnadila slečna jedna náruživáposlala mně napřed na dvě piva)Jen pij a uzřiš na obzoru zlaté klasyNa dně sklenice se prý pravda ukrýváV hospodě pro některé z lidí ráj zůstáváAutorovi se však nic z toho už nestáváTak po Točených dvou párech stále čekámže pravdu svou mi vyjevíTo že nic není už tak krásnéJako u nás v Podolí.

Závidím

Závidím slunci protože je krásnéZávidím vzduchu protože je volnýZávidím tmě protože je bezednáZavidím Tobě protože jsi nádhernáProto Slunci,Vzduchu,Tmě a ToběZávidím to co sám nemám. Pořád bádám,pořád hledámSvému tělu i duši pokoje Nedám

Jak moc závisí věk dvou lidí na hodnotě lásky??

Jednou za život prý potkáte lásku. Podle mně to neplatí. Ale jak poznáte že to je ta pravá.
musíte na ni vzpomínat.

Bojím se Bojím o Tebe..

Bojím se tmy a přitom ji miluji Bojim se slunce přitom je krásné Bojím se nebe protože je modré Bojím se tebe není ti rovnéV odlesku očí tvýchV koutcích tvých řasVidím slzy. proč. Vždyť jsi to tenkrát chtěla. Ten večer v parkubylo tam tak krásně / viď.

Vzpomínky hřbitovní

Píseň budí vzpomínkyŠedávé a utopené vmlzeDobré i zlé zdají se býtJe však dobré je mít
Kameny náhrobní knebi čníTady nikdo nezpívá radostílidé sem chodí na dušičkyVšude kolem planou svíčky
Jména těch co tu už nejsouVřadách za sebou hroby majíAnděl a kříž,střeží jejich spánekA kvítím pohřebním se oblékají
Za branou zbílého kameneSkrývá se dvojí pravdaKaždého čeká a nemineTo co láska dává

Enaril Kilghart:Putyka u černého draka

Bez jména,cti a domova
V putyce U Černého draka vládl klid. Sedělo tu jen pár štangastů hrajících karty a v rohu místnosti si pohrávala kočka s myší mrtvolkou. Jak dokáže být život krutý vědí jen ti, kterým ukázal svoji pravou tvář. Stejně, ne vždy si to uvědomují.

David Světlý:Noc

Noc
(Paralelní svět)
Nastala noc. Neproběhla však poklidná jako jiné předtím. Kvůli hučení projíždějících aut jsem nemohl usnout,tak jsem jen prázdným pohledem koukal na strop a přemýšlel. O životě a smrti.

Podivná Neděle

Podivná Neděle
Bydlel naproti jednomu z nejluxusnějších hotelu ve svém městě. Vždycky mohl z okna pozorovat jak z aut vystupují filmové hvězdy a prezidentové. Zvyknul si a když byl ještě malý tak si na tom zakládal. Z reproduktoru se linul hip hop a želva v akváriu pomalu ukusovala z jablka.

Balada o dívce

Ty jsi jediná kterou mám rádTobě chci vše teď dátZpívat ti písně a k tomu ti hrátBaladu o lásce tu co slýchám rád
Byla dívka co měl jsem ji rádOna mně však nechtěla znátPohrdala vším co jsem jí dávalTak už jsem světu sbohem mávalez a voda dole hučíPojď tobě to dneska slušíPak na zábradlí sem stálA koukal jsem jako králBez království bez trůnuJen z nouzí a bídouŽivotem se protloukal A smutné písně zpívalKrál bardů se svou písníHříšné lidi očistíOd skutků a od vášníMožná to bude zvláštníNikdy není písní mocNežádej ho o pomocVždy však budeš rádaŽe máš svého kamaráda.

Stín

Den začíná zas a znovaVenku prší nemám slovaRelativní volnost v duši chladA potom zbývá už jen hladPo hladu přichází utrpeníBez tebe pro mně život neníZapomenout na chvíliNa svoje strastiskočit dolů do propastiŘešení jednoduchéZdlouhavost je bez řečíPotok dole šumíA ovce na tebe bečíPohledy stranou nevidíšNeslyšíš otázky vyřčenéPláčeš neslyšně do pláštěTeď je z tebe stínPopel popelu,prach prachuAť má tvoje duše klidVšak sebevražda je pro ostatníJeden z mnoha smrtelný hříchůPořád se nesmálOči měl chladnéMěl ji rád víc než sebeA Ona jeho ….

Stín Vraha

Samota a chladv duši zbyl Strachpak zmatek zavládneto není senneprobudíš se jen
Smrt je První hostten vždy příjde Nepozvána ty jsi hostitel však nechceš dostAle nikdo ti nepůjde na pomoc
Tak vezme tě do rukoua odnese tě do Síněkde skutky tvé budou znát
Potom promítne se život tvůjpromluví osud a budeš můj.

Bitva v beznadějné tmě

Sup se pomalu vznášel v oblacíchNeviděl nic jen cítil obrovský hladČervenou pulsující teplou krevNeslyšel však ten hrozný nářekŘinčení zbraní a řev raněnýchPrý za čest a slávu musí se žít
Tam daleko na zemi střetli se oddíly nepřátelBojovali tam a Umírali pro svůj světDuše jejich v šikách šli daleko na severVedla je ta která má srdce s leduBeznadej a smutek jejich výraz mělJenže je už nikdo živý neviděl
Pak přešli řeku která studená jak led pálíTam rozhodne se jestli můžeš dál jítLoučení težké se svitem slunečnímTady v podzemí není nic překrásnýmTři proudy utvořily se od řeky
V Prvním byly ti jenž skutky své zpytovalipodle pravidel se chovali a čestnými byli

Sylvannas Windrunner

Vidím ji před sebou jako dnesŠířila kolem sebe hrůzu a děs
Ucítil jsem zní ledový chladKvět který vlétě zmrznul
Žádné emoce ze srdce ledSočí hromy a blesky poslala hned
Ze rtů proklela vše okolo sebeČas se zastavil zrudlo však nebe

Léto s Modrou Oblohou

Slunce zář s modrou oblohouzpěv ptáků se stromy nad hlavouVítr si pohrává s našimi vlasyTo byly ale nádherný časy
Ležíme v trávě a koukáme na sebetak já rád dívám se na tebetvou lásku moji touhou spojenousplnil sem přání tvé teď budeš mou
Očima vidíš nebejá na něm vidím tebenádhernou holku s pohledem královnyco stát se má nikdo mimo nás se nedoví
V očích jiskry máštak co s tím uděláš. Možná je to jenom hraMožná budeš potom má

Nic a Všechno

Písně pro mojí milouodvál vítr na severVšak ti co vmořích hynouUž se vydali na svou pouť
Kostela tu neníProud času nepospícháNic to nezměníKrása nepolíbená
Čas je prchavýVšechno se měníTo co bylo sněníUž však tu není
Přání se plní a zase mizíTeď už si konečně nejsme cizíVýmluva se ti moc hodíVšak nejsi ještě teďka mojí

Poprvé

Poprvé je to krásakouknout se na svět
poprvé se líbískamarády posedět
poprvé políbitje zážitek můj
poprvé chuťna ovoce zakázané

Sen

Na Křídlech touhy,snů a přáníUsínáš spánkem blaženýchNa rtech střípek pousmáníVe snu se štestím dlíšVše však jednou končíRodí se nový den
Ráno se zklamaná probudíšVe svých vzpomínkách zabloudíšVzpomeneš si na svůj denKdo ti dal jen ten nejlepší Sen.

Stesk

Stýská se mi láskoStýská po toběTvůj smích zní mi vhlavěTvoje oči vidím stále
Vítr tvoje vlasy rozčesáváSlunce hladí tvojí tvářŽe však nejsi stáláTo mně bolí napořád
Volám ti zas a znovaVšak ty nejsi pořád domaJen tvůj hlas na záznamníkuŘíká mi…. …. že nejsi tady.
Oba volní přece spoluStrana chaosu dejme tomuToulat se vdivočiněJe snem každé otrokyně

Zpověď Padlého Anděla

Dívám se ti do očía nemám sílu jítJiskra však už přeskočítak nemá cenu snít
příjdeš potom blížmožná to je jenom senvšak já si ho nechámzdát celičký den
To co cítím není Žízeňjenom se jí to podobáCelé tělo jako výheňMožná něco ukováš
okovy pro sebea mně však už mášnasadím si je a teďbezmocný jsem

Hádanka Noci

Zaduje vítr a hlas tě voláHola smrtelníku vstávej znovaNový den a nová šancepro tebe i ostatní brancetohle však už není senslunce svítí je už den
Pak čas probuzení nastaneTo co máš to ti zůstaneMoc a slávu budeš chtítPamatuj však že ne vše můžeš mít
ti co to zkusilimálokdy se vrátilipolomrtví a šílení o tom mluvili
o velké síni a paní včerném co tam sedížádná kráska světa prý jí rovna neníona pak hádanku ti dáa súsměvem ti pokyne