Hovory se smtí IV
Deset let. Deset let zapomínání na poslední zážitek se svou smrtí. Strach má mnoho podob. Nejhorší je ta tichá, plíživá, skoro nepozorovatelná.
Hovory se smrtí III
Kolik let trvalo mé osamocení. Kolik let byl každý okamžik jen dítětem toho předcházejícího a rodičem budoucího. Kolik smutku se muselo vylít do mého srdce, kolik bolesti ho svíralo. Všechno však pomine.
Hovory se smrtí II
Slib jsem dodržel a každý den jsem si třikrát kmotřičku smrt skutečně připomněl. Zezačátku to bylo velmi příjemné, dodávalo mi to jakýsi neznámý pocit svěžesti a síly. To vše však netrvalo dlouho. Asi tak měsíc, či dva.
Hovory se smrtí I
Právě jsem pojídal středeční večeři, když mě něco přimělo k tomu, abych se podíval doleva vedle sebe. Kupodivu jsem se ani nelekl. Na skříni seděl jestřáb. Tedy alespoň si myslím, že to byl jestřáb.
Poslední tajemství
Poslední tajemství
Ticho, které nastalo, vůbec neuklidňovalo. Naopak. Dráždilo Olionovi nervy k hranici únosnosti. Věděl však, že je vše na dobré cestě.