Písmák Co jsem...
Karikatura svého hnusu,
špína na druhou zmého srdce,
krusta špíny zjednoho kusu,
kus hnusu co chutná tak trpce.
Žij!
Vhnilobě blan panenských
neskrývá se čistota,
tak jako vbranách nebeských
není žádná jistota.
Chci
Chci říct…a nevím co,
hnije to ve mně a nechce ven,
tak snad aspoň něco,
třeba o tom, jak zkurvený byl dnešní den.
Tak nějak o životě
Sedím potichu na břehu potoka
voda jím protéká, trochu se vlní,
dělají břehy zní snad svého otroka,
nebo, jí po vůli, účel svůj plní.
Ničíš mě
Jsi žhavá jak lednové ráno,
já ostrý jak rezavý nůž,
jsi má milující žena
a já Tvůj nenávistný muž.
Vzpamatuj se…
Tak a teď jsi sám,
proti všemu, proti všem,
dávno už ti nezáleží
na nikom a na ničem.
Nechci
Příliš mnoho času strávil jsem zahleděn do nebe,
příliš mnoho času ztratil jsem klopením očí,
už téměř nevím jaké je kouknout se před sebe,
má duše stále se vzpírá: nechci, NECHCI, NECHCI.