Písmák Zabij mne
Nechte mne hniti vmem pokojnem byti.
Dejte mi pokoj, uz nechci nic citit…
A ty.
Zaraz uz konecne ten nuz do meho srdce,
Jen sladce dřímat...
Jen sladce dřímat v lístcích růže, vnímat její, krásu, žár.
Snad tohle fantasie zmůže.
Pak nevnímat už hlasy zlé a necítit svůj smutek
a zaklít vše co ublíží, snad byl by dobrý skutek.
O mne...
Tam, kde vkroci zustane jen pusta krajina…
Casto sni vsechno konci a soucasne i zacina…
Nevi co je laska, nedokaze milovat…
Kdyz Vam vetev podrezava, neumi se slitovat…
Já a mé Já
"Volám k tobě lidská bytosti. "
. jsem tvé já.
Žijiv koutku tvojí duše, v bázni, strachu, bezmocnosti.
Rub a líc
Dny hořkou příchuť smutku mají, když jeden s druhým usínají, tam na hřbitově všeho dění, kde zbyde ti jen žal a snění.
Smutné bývá zatemnění, však ještě horší odhalení, že drápy k tobě vztáhla zloba, co nezná radost, potešení.
Když slunce zhasne, svět se změní, stačí pouhé okamžení a vše co kdysi krásné bylo, náhle už tu vůbec není.
Když tohle začně, máš chuť nebýt, usnout a už nevstát víc, kdyžprotebe tudruhý není, nepoznáš, že každý rub ma i svuj líc.
Ode mne pro mne
Chapadla zoufalství se plazí po celém tvém těle, beznaděj jde za svým cílem, bez bázně a směle.
Propadáš se do propasti, kde čeká jen nihil, zdá se býti banalitou, že bys tohle přežil.
Duše tvá je na pokraji, všechno křičí: "Zemři". , nemáš proč dál odporovat.
Noc
Krev, pycha a dvur plny beznadeje. noc hodna krasy neni.
Ja vsak chci slyset jinou pisen, nez tu, kterou v korunach stromu vitr veje.
Chci zazit neco vice, nez urazeni a ponizeni.
Vtip
Deprese mne prepada a soucasne mne napada vtip o tom, jak se mi hlavou honi stado starych cernych koni.
Dupaji mi po bunkach a jakkoli mne bolest trapi, nevim, proc je Vitek svaty.
Kdyz vyskocim z okna ven, kone za mnou bezi dal.
Nekdo se mi v dalce smal.
Pro tebe
Pod mymi doteky svijis se jak slizky had.
Na lasku si budem hrat.
Zavru oci a vnimam tmu pod vicky. splham si do nebe po kouscich preslicky.
Hodiny
Pozoruji hodiny.
Snad uvnitr kazde vteriny se skryva male tajemstvi, jez odhali se jenom tem, co v sebe verit smi.
A kdyz set tikot zastavi, tak dusi bolest zaplavi.
Pak zmizi vira v krasno v nas.
Boj
Smrt mi slusi. vim to, ladi s moji cernou dusi.
Budoucnost na tenkem vlasku, dala jsem svuj zivot v sazku, kterou vyhrat nemuzu i kdyz vsechno premuzu.
Namocim stetec v cerne tusi.