Písmák Přímo nad mým čelem
přímo nad mým čelem
nápis jako vrata
duší svou i tělem
persona non grata
touha
Osamocené srdce vbedně prachu
-to je zoufalý hukot za letních nocí-
se děsí
že nikdy neuvidí hvězdy vybuchnout.
Zůstat člověkem
Když Emil otevřel oči, uviděl překrásnou modrou oblohu stisícem hvězd. Byly jasné, tak jako hvězdy bývají na horách a za teplých letních nocí. Okolo panovalo hluboké ticho. Emil si náhle uvědomil, že ta zářící modrá klenba je nějak blízko.
Prohlédnout!
Díťe nakreslilo obrázek. Byl na něm dům, sluníčko a několik lidí s velmi extravagantními účesy, představujících členy rodiny. Psa vymalovalo s obzvláštní pečlivostí, protože zrovna spal ve svém košíku v rohu kuchyně a stal se tak jedinou postavou na papíře, která vznikla podle předlohy. Zvládnout nakreslit ležícího psa je opravdu těžké, obzvlášť když je vám pět a pojem prostorovost vám tedy připadá spíš jako zaklínadlo, než jako něco, co byste si spojili s krabičkou pastelek.