***bez názvu*** (zase a zatím)
Je možné, že sníh tehdy nepadal. Ale celý ten den splýval s nízkou oblohou, která se tak ráda dělá v prosinci, aby optimistům připomněla, co uvidí z okna příští týdny a měsíce. A celý ten den se stavěl, že už začne sněžit, že už se souvislá vrstva oblak protrhne o zem, a přesto nespadla ani vločka, krystalek ledu. Nejela jsem náhodou, ani naslepo, i když mnohý by to řekl: jak rychle jsem odjela z města, že nikomu jsem nic neoznámila, že je to nerozum.
10/5/2005
Mokrý chodník. Zataženo.
Cosi se sune mezi pražci.
Zachytlavletu jeho slinu,
–cosi se sune mezi zuby –
Otisk v tom čerstvě napadlém
světlo otisk ptačí nožkyv tom čerstvě napadlémza jedno amen stenči jen vzdechči jen
roleta do půl svléká rámjak by byloz rán cigaret stín a skrojek sýratakhle živá nebývám
jak by bylo nám.
důlky od kolen už slehly zvečera dočká se hastrman pod rámem jezera
Mezijezeří
Přibyl jsem do Mezijezeří dva roky po válce, začátkem roku 1921. Byla půlka dubna, ten čas, kdy si jaro ještě protahuje hřbet a ukazuje drápy. Město jsem nechal za zády a mou jedinou touhou bylo spočinutí v náruči hor. Ves Mezijezeří jsem si vybral z jediného důvodu; na tamní škole kdysi učiteloval můj prastrýc.
Nahým a mokrým dovnitř/ Bilance
veliké zvíře samoty
ulehlo k prahu
na vyležené místo
bude hořet léto, řekl on,
Portrét intelektuála svého věku
kopyta na dosah
dnes jen bez postroje
opilec nepostoje
palcemobjedná
Oranžová báseň na bílém pozadí
byla tam vzpřímená krajina do nádechu
postavená hliněná zem podzim jako když
vymaluješ svůj starý dětský pokoj
naoranžovo
Po okraji
kytarové sólo vkraji
ruce chodí po okraji
slov
drápky prstů z vltavínu
Stud
šli jsme na Pianistu
smutný film skrásnou hudbou
Žida tam zbili a hodili do strouhy
hvězdou mu bodali do očí
Už
copánkem vkopcích
vody zasychají
po proutkách vyšli
šlehat do krve
Hřbitov Montparnasse
Křehké ráno se pouští zdí
drtí slunce do odlesků nefritových náušnic
a na prach malých orientalistů
zkonce století revolucí
Mezi lvem a váhou
Vodomalba listů. Vsávám tě pod kůru
cestou panny,
jenž je mi od nepaměti dána.
Nevábím. Beru.
Nepodobenství
Eva má opět
o jablko víc
a ohryzků pod nohama
jako když nastele
Bretagne III. (Koncert)
déšť a nedéšť se střídají
skorálky růženců
panen a stařenek
zkamenných kostelíků
Na dané téma
Monogram vyrytý do kůry. Milenci
dávno otírají tváře o jiná světla luceren.
Strom vevšeobjetí betonu. Les kolem tebe
šeptá slova, která jsi už určitě
Panenka
smrkovou panenku vodíš něžně
-panenku boků oblých
vodíš ji cestami
pěstmi
Kulisy
Dívkám slzí oka na punčochách. Stydí se
a tříští mezi prsty smích.
Laciné kulisy města
stékají turistům po hledáčcích fotoaparátů. Jaro je nezvěstné.
Jiná perspektiva
Věci skrývají své příběhy. Zrcadla
Tají řád tvářím, které odrážejí.
Bílí rackové vyčkávají pod mosty. Stárnou
Nadějí, že lidé už brzy zapomenou
Muž z kamene
větrné penízky do vlasů vpletu ti já-
cikánka rudých podzimů
konečky prstů máš opálené touhou
-typoslední muž zkamene
(Po)chyby
hořké šípky vserpentinách tebe sbírám
do slaměného kalíšku
pomatení mého
a zoufám se
Před-adventní
zas cítím čas
bušit do vrat odříkané zimy
slyšímho výskat
ve vůni mandarinek zralých
Medová
voňavé trámky borovic
plecháček s kávou
spíš
ticho darované
Je víc
je víc než by se mohlo chtít
ve vypoceném vzduchu tmy
je víc
na dně hrníčku
V polích
vpolích chodí smrt
je sama a jen kočky za ní jdou
kosou strhává
dětem lanka draků
Le futur triste
bude to vneděli
října osmého rána posledního
za hudby mandolín
skomparsem ztracených lásek
Pod-zimková
Ostré stíny ptáků
ještě nejdou po obrysech mračen
přesto z pošetilé radosti
opadávám do peřejí chodců
Bretagne II.
havrani zpole
zvonění neumíráčku
ticho jako o polednách
vůně jako na podzim
Bretagne
kdo dohodí oblázek nejdál od pláže
je bůh
bílého písku a modře pruhovaných triček
bosí kluci a bosí starci
Studna dnem naplněná
jsem mocná nemocných
má síla konce nalezla
jsem šílená moudrých
a němá pýchou svou
Stýskanka
tvou vzpomínku pečetím polibkem
na ústa sochy,
jenž podobu tvou chladem připomíná
usedám do stínu pod čínský slunečník
Živelná
potopa v hlavě
když omýváš mé břehy
poušť vočích
vlese lesení