Písmák Denisino ranní vstávání
Jelikož jsem zrodiny nejmladší a školu mám hned za nosem, je tudíž jasné, že vstávám jako poslední, a to vdobě, kdy mamka a sestra jsou již dávno pryč. Ranní rituál vstávání je pro mě nejtěžší pasáží celého dne. Při úsvitu slunce, zpěvu ptáčků a štěkání venčících se psů zjišťuji, že mému uchu lahodí ještě jeden líbezný tón, který urputně svým pípáním dává najevo, že je již čas probudit se zmedvědího spánku (který je ještě umocněn včerejším alkoholovým dýchánkem skámoškama :) a přichystat se na cestu do „všemi milované“ školy. Chvíli ještě vzdoruji, ale nakonec uplatním na budík, ukazující 7:30, právo silnějšího (budiž mu země lehká)…
Pro všechny případy mám na nočním stolku přichystané dvě sirky značky S*LO (neplacená reklama), jimiž hbitě podložím svá víčka, a s houpavou chůzí amírným náklonem vpřed o 30° se dopravuji do poněkud rozbombardované kuchyně, hledajíce něco ksnědku.
Pohádka pro otrlé
Byl jednou jeden vznešený princ jménem Honzík. Ten byl však velice smutný, jelikož ho opustila jeho drahá polovička Lucinka, kterou převelice miloval. To by mu ani tolik nevadilo - spíš ho nejvíce ranilo, že ho podvedla sknížetem Martinem Von Debilem, který mu byl krajně nesympatický. Nu což, stalo se.