Písmák Les
Je tu někdo nový. V sadech s třásněmizdobitě vyšnořenýmihrály píšťaly s bohatými hlasy:Šišky zrají se zelenkavou tichostíLes dloubnutý záříjovým loktemhraje v cis na pařezy ¨průsečící s měsícem
Mecenáš drobného jehličídraze platí za setbušpiček jedurozneseného opravdovými karbaníkysenilně rezavýmia pustošivě brumlajícími
Sémě přesně vystihujepodstavec cesmínových rozmarůRebeka je jméno plavé náladykterou vyvolávajíspony růžových čnělek z nefriteklesní čpavé rýmy
Venezuelské kopce drtí spánkylesního šeptání, tiskle vznětlého. Je to šeptání slov do kruhového svitkubez odrazu předešléhos odkazemnovějšímua výrazem přítomného.
Vzpomínka na Indii
Nad prašným obeliskem napůlzlomenýmse tyčí skála hory AbanyBojím se, že mi bude smutnoaž slunce zapadne
Krb nálad mi podpalujeřeka s bagatelou o vlhké plísnico vyčpí v profilu půlkruhu sluncekteré oranžovíJak nádherný výjev.
Zapadají s ním i tvoje vlasyvymáčené v rybízovém téa zapsané v mémspektru dobrých nálad-vesměs nekonečném vesmíru.
Tohle všechno sentimentálnís trochou bobulí, rostoucíchnedaleko řekymě konečně dělá pomíjivým
Nemoc
Líbám penicilina čtyčicetisupňové hořese mi měníve čtvercové panoptikum
Kanduji své blouzněnído mžitkových intervalůaž se vyždíme vědomía usnu
Chápeš mé tropení neplecha nebeský čaj mi dává svoleník invazi do tvé Francie:Sítaplus ambra rovná se leitmotiv
tvých přání
Jaro
Tvůj pohled z okna jako evolucevydávající se za big-bang únoravěvodí zapadlé enklávěslunečního městaSiluetíš předjaří
Větráš své zážitky zrovnakdyž se rozsvítiloa čerstvý vzduch se mírně slaněsype z medových frontslunečního pofidlávání
Štěstí se skrývá na balkóněa v mělkých bahnech letitých šatlav, z nichž dýmá epos o mé nepořádnostiJeště, že nejsi uklíziváOkapy zevnitř vysychají dechem fénů z modrých obloha já hledám v kredencizabíjačkovou polívku
Možná nevíš, že existujeněkdo tak zvláštníže tohle ráno bere jako slasta má z toho tak trochu
Praha
Vpodvečer
Nedbalost v plánování večeravyprskla v tvých očíchbezděčnými jiskrami vzešlé večerniceco se schoulilado skel páru očí
Jsi nejsmyslnější člověkna zeměkouliMyška utíkající skrz záhonsměr RostoklatyDá to práci, přeplavat přesto množství mořských vlnvzlyků
V parku
Pohádka o Zubním Richardovi
Bylo jednou jedno královstvía v němžila byla jedna princeznado jisté míry velmi půvabnáa nealkoholicky zpitáživotem
Když říkám jedno a jednou,tvrdím tak úmyslně, děti, neboťje jedno kdy a kde, alevždycky a všude tady bylzkrátka odvždy existoval-leskle namaštěný trůn
Král
Metafory čiší z trůnu krále číslickterý metlou svého rozumu odhadujea odhaluje ceny speciálních papírůno zkrátkaje pan otecmakléřRakve jsou na cestě vstřícburzovním spekulátorům
Loď
Nevíte, že člověk, který v průběhu časuzažívá v svém utrpenísoumrak,žhavící wolframová vláknana nejnižší možnou teplotu záblesku,je přístavištěm.
Pak si uvědomteže kalhotyhnusící se vzhledem všemmohou být pro jedinéhonetuctově moudréhotuze vzácným artefaktem
Sebemenší úšklebkyvzniklé šermovánímmagisterských indiciísežehnou v saze senosmočené v čeřivých splašcíchvod v jokohamském doku
Krosna pana Výletníkase plní kamením:Seznámí se nepořádněstokrát s nevadskými šutry,až se vynoří ještěrčí lůna z jamekv pouštním přístavu žlutého vlajkoví
Oběd
Uvrhni své oči do rozkroku oblakmezi nimiž se modře vydělal holuba zapni sporák s dvěstěpadesátijazyk svůj obnažujícímidýmajícími čerty
Čivapčiči s česnekovou polévkou acibulí prokreslené stezkybramborové kašeprosí za odpuštěnív letních parnech
Po kremrolích přijde svalnatý desert-tančící punč vychlazeného jeduzelenkavě se smějícíhosmaragdovýma očimakuchtících Šeherezád
Konec naplaveninám na jihu. na plátu bohatě prostřenémsmetanovým čímsi,co mne vlastně vůbec nezajímá,protože i s ančovičkamitěžko člověk v míru setrvává
Sekáš hlohy
Sekáš hlohy a pak se nezmůžeš na žlutavou hortenzii Urguješ elektrickými obuškylehkou dívku z nádražístartující po forbesáckuduněním duhových cinkavek
Bytí srdcejakožto hrdinská zbraňsexuálních impulsůsi však nezadá s tvým vystupovánímméněcenného investora poletujícíchobčasností duše
Spánek, jako pudr pro zapruzenourekvizitu ukřivděné personynenutnou, směšnou anastrčenou do manéžeSerafinského divadla,
vám hnojí mozkylordi a knížata
Toskánsko
Červené lesostepi poblikávají v parnech letního chechotu
oslavné písně nezvadnou narozdíl od čekanek
za třicetistupňových útoků
před vůní pomněnek
Tisíceré díky
Tisíceré díky za ušlé dny bez radostného hovoruvnější vesmír je uzavřen všem, kdo neumí pracovats verbálními podezřeními,kterámohou býtzamítnuta verbální láskou
Kroky ženských chodidel jsou bylinami snášejícími špatně stravitelnéklimatické podmínkya kvetou na horských stehnech a bocích
Omlouvám se za netoleranci
jednoměsíčních vzkazů
Odejít
Já vím, že i když mě naivně nenávidíš šepotem z lesa spolu dokážeme udělat kompromis vždyť přeci od čeho by bylo mlýnské kolo bez pytlů s moukou
Bravurní micina přede ve tmě a proudy umění z ní tryskají jako šampaňské ve zdech továrny na Bohemia Sekt
Tisknu své paroží k lepším zítřkům a dávám se ujistit že potrat tvých chtíčů opravdu nebyl dochvilný
Nikotin je zbraní králů kteří umí odhadnout potřeby trhu Hledáme novou alternativu zítřků
Odevzdání
Až se rozzáří plasmamezi tvými rty a žhavé hvězdy se v tvých očích tikotem našeho milování slijí do chuchvalce
obtiskneš stopy svých zad do kavalce
a nosními dírkami vyšeptám tvé jméno po vzoru funění fantasmagorních zvěrstev
která hájí právo na své přežití
Neznal jsem ji
Neznal jsem jijen jsem o ní četl. Bez všech okolků byla básníkovou syntézou. Sešil z ní celou báseň a ještě ji jí uzavřela pak se dlouze díval do nadcházejícího nitra-Jeho chřípí pulzovalo vstříc horizontu
Nikdo nikdy neměl takovou příležitostVzal ji ihned za ruku a aniž by se jen poznali, požádal jio sňatekCukrový homole s marmeládou budem žrát, řekli si ty hovada, a šli za kopecVod tý doby vim, že kdo sní ježka, je mu zle
Jak jsem říkal, básník měl jedinečnou příležitostMohl potkat kohokoli, ale ona to byla, tajeho figura imaginací,to znamená vše co zřel, ale neviděl. Až doposud.