Písmák Popelka
Není to tak dávno, co jsem býval ještě mladý kluk. A jedním z mnoha snů mladého kluka je mít vlastní přibližovadlo. Přibližovadlem se v tomto případně samo sebou rozumí automobil. Ani já jsem netoužil po ničem jiném, než taky nějaký ten kus sešroubovaného plechu na čtyřech kolech mít.
Exotika, špiritus rektifikovany a bloudění na vlastní půdě
Co se týče cestování za hranice naší republiky, nejsem v tomto směru příliš na výši. Pár zemí už jsem navštívil, byl jsem i několikrát na Slovensku, ale ty exotické, ty jsou pro mne stále ještě velkou neznámou. Ale ona je vlastně každá země pro mne exotická do té doby, než jí poctím svojí návštěvou. I náš severní soused, pyšnící se velkým orlem ve znaku, pro mne byl dlouhou dobu exotickou zemí, o které jsem věděl snad jen to, že je, že v ní taky vládli komunisté a stejně tak jako například spřátelený Vietnam, k nám vysílala své pracovníky, kteří zde obsazovali mezi námi Čechy neoblíbené pracovní pozice.
Kakao
Pocházím z nemajetné větve jedné obyčejné české rodiny. Moji rodiče nikdy nevlastnili žádnou nemovitost a tak není divu, že jsme dovolenou prožívali klepajíc se zimou zabaleni ve spacákách na matračkách někde ve stanu uprostřed veřejného tábořiště nebo v lepším případě autokempu. Každým rokem se naši snažili překvapit naše dětský dušičky krásami všemožných koutů naší krásné vlasti. Když jsme byli malí, objevovali jsme krásu Slovenska a tamních vysokých hor, o pár let později jsme objevovali Moravu a v době kdy jsem měl v kapse svojí první občanku, stál náš stan na vyhrazeném placu pro čecháčky u jezera Balaton.