U dómu sv.Martina
Ve 23:45 otočil na první čistou stranu a napsal
Bojím se hledat ze mě třeseníNa vratkých noháchStřílet ostrýmiDo slepýchuvnitřA tak čekám aby se viděloMezi čtyřmi důvěrněsemknutými zdmi
List zmačkal a vyhodil
Ruce měl čisté i po celodenní práciVrozbahněné zemiDruhá noc vcizím pokojiNa chodbě byl slyšet smíchukrajinskýchDělníků-Záviděl jimnapsal-
dubnové číslo pánského časopisu
„Řekni-co on má a já ne. “„Hm,velkýho ptákaMotorku,byt,prachy a ty jeho vždycky naleštěný boty zkrokodýlí kůže,voe“„Skvělý,vážně jsi mi pomohl,kámo“„Si to neber,máš zas jiný přednosti“Umíš bejt fakt romantickej,neStěma svejma smutnejma očima„Fajn,to stačí,že sem stim vůbec začínal“Loudavým krokem se blížili kplechové budově,rána byly chladný a celá továrna na třídění odpadků mlčela vnaději,že už ji nechají spát po noční směně. „můžou tudy aspoň víst nějakou cestu,krademe se sem jak zloději těmahle křovinejma stezkama“-„jo,ukrást strašně moc respiračních roušek“„já už cejtim karton,ten smrad mi leze krkem“„no počkej až ti přijedou polomáčený noviny,taky lahůdka“Před buňkou,kde se třídiči převlékali do pracovního,kde svačili a čekali se už sešli-dříč Karel,pracant od přírody,nikdy neřekl víc než jen“zkurvená práce",nikoho tím ale neoblafnul. Svou práci miloval.
Soutoky
Setkání dvou žen milování vběhu
Místy prudké
Jako je tanec
Vlčího splynutí
39 stupňů Celsia
Vnoci odlesk tvého tělaŽe dálka kobjevenía moře časuNeptunova děvkaJak všechny mý snyNa jedno vyspáníSnad dýchám přílišTvé vůněChytni mou pochodeňa sklepni rtuťZpátky na zemNež se probudímMezi stíny pokojeAbstraktně zdravý.
Vodní meloun dlabu lžící
Utopenej mravenec vkonvici čaje
Skončil přesladce
Kolikrát jí řekl,že stačí dvě kostky
Mockrát
terapie
Je mi strašně,nevim komu napsat
Neznám nikoho
Vypálím si tě do slabin,co říkáš
otevřu děvkám a nechám je vymyslet nebe
blbnu
Každej ví,že tě hledám
Moje smutný rána
a spousta prázdnejch hrnků
Bez otisku v sobě
Malá svatba
Až vyrosteme z panelových ohrad
A vypijeme zakázané víno
Ptačích třešní
Pak řekneme si ne
Při bouřce ne
Kreslím ti na tělo zakázané obrazy
Špičkou jazyka koruny stromů
Zapovězené vráji
Vtěch větvích zlomím svět
Zasněžilo za čtyřspřežím
A vjejí dlani kousek tebe
Tvůj pokoj malý na klíček
Vykřiknout si “ahoj mami. “
A usnout právě pro zítřek
Hrom do toho!
Ve slokách němých
Ústa zalepená vším
Cos jako divák znal
A každou bolest
slepá ulice
Dnes jsem potkal chlapce
Hrál na flašinet a zpíval
Není láska, není vůl
O pár ulic později
páska
bílá
pro nevěsty okamžiku
co mizí v pentlích kouře
svobodné
Doma řekni,že jsme zachraňovali ptačí hnízdo
Řekla’s o těch malých plodech
Co vypadaly jako rybíz
„Jsou moc jedovatý“
Nevěřil jsem ti
Opékaná jablka
Teplo ptačího srdce
Sneslo dva papírové draky
Z drátů nad rozcuchy
chlapcům voněl podzim
Kam se ztrácí mříže
za bílým plátnem rána
osychají
slova vkapce vyplýtvaná
na jedinou slzu
Šít jehlou nit
básník odpočívá
čeká na měsíc
až křídly úplňku
probudí sovu
Září,kamínek v botě
* * *
Až léto vypálí nám do kůže
Tři tenké jizvy na památku
a podzim lehne do polí
Dám si svou první
I já mám ze slov strach
Když se mi válí
Kolem popelníků
stejně jako hvězdy
na ocet
upletla jsem ti vlněnou čepici
abys byl
úplně jediný
kluk,co si začíná
o dešti
Někdy se zdá všechno špatně
A ještě hůř-
Mohla přece slabounce vzdychnout
Jen abych věděl,
tuzemácká rapsodie
Rtuť života
Panáčkuje
A teploměr vpodpaží
Je jedna cigareta
Omamná vůně zářivek
Tak tuhle hru začínám pěkně projíždět
Ještě křiknu držte si klobouky.
A pak odejdu
Po koberci
Naladím si kouřovou
Měl jsem tu odvahu
přeladit stanici
Na který šuměl
špatnej zpěvák
Pane vrchní,ty slzy na můj účet..
Spletl jsem se
Když jsem vykřikl strachy
Zkrve
A levým ukazováčkem
Léto na přání
Babi,
Co se schová do angreštu.
-Co kdo chce
-Vážně. Já tam schovám
Nejsem vítěz
Probouzení se někdy podobá
Míčku v osudí
S maličkými čísly od nuly k nule
Roztrhaným sázenkám
Chodníky na prádelní šňůře
Stačí na ně mrknout
A všechny-jakoby nic
Vbílých rukavičkách
Prstem vztyčí
Lehko k večeru
a svět se smotal do klubíčka
aby ti mohl
usnout v náručí
ještě chvíli
3,5 minuty do K.O.
Nechápu to
Támhle u stolu sedí
tvůj novej objev
-ale jo,určitě má pekelně rychlou káru
Povídání když už nic nejede
Rozkročila se nade mnou noc
A tma si nade všemi strachy
tiše hrála
na majitelku všehosmutku
Umlčená chvíle
Psal bych
A já psát bych vážně moh.
Být Petrarcou,když vzdal se srdce,
Aby obratem jej přijal darem od lásky
Holka od medvědů
. Skrz docela ohnivou obruč
dívky na panelovém plácku
Proskakoval bez odvahy,
Tajně jí věšel
Včera
Ve špatném víně hledal jsem slova
na proutku pera ticho opékal
špatný je pána dobrý sluha
A trochu smál se neplakal
múzy,prosím,bez klepání
A chvíle je tavená
O plotnu mého čela
a tenká mizí
a znova
v zítřejších listech
Tu píseň natřikrát
ti pod okny
volal do ozvěn kamelotů
noc mu byla svědkem
rozházené po stole
sto a možná víc
jsem napsal básní
jen ta jedna stále
schází
inzerát na dívku
Třeba tě jednou potkám
na pouti
Mezi cukrovou vatou
a plivači ohně
souzen za čekání
a tak čekáms pusou dokořánčekám a ve tmě zatímkvete kapička vodypadáchytnu ji pod jazykvlažnoujednoudvakráttřikráta ticho mě obepínájakosvěrací kazajkapak v kotrmelcíchvzbudímden
škvírou ve zdižebrá tenký proužek světlao mou tvář povzdechnu si nad tím
jsem vášní zrnka písku v mořiutíkám venze svého vězenírozechvívám tenképavučinyutkanéz dlouhé chvílečekajícíhoblázna
rozechvívámse
Napustím si vanu
těžko se ležína břehu řekypod rozkvetlou třešníkdyž vám sluncevycházístiskem vypínačea z nebe padáomítka
těžko se radujez třpytkováníhladinyhledá oblázekkdyž ostré špičky stvolůlechtají bělostná chodidla(cizím) vílámna počkánítěžko se běžípodél tokus bílou orchidejíkdyž vám křehké lístkynedovolíani o krok dál
příval horkých dešťů-potrhané okvětía vymyšlené mořemizí víremv odtoku
Výpověď předpovědi
rozbitý o vlny
zvlastních moří
když na kousky
papírů
ženy které neznám
Spávám nahoře bez
Na dně sklenky
Jen tak
bez noční košile
Najdu bod G?
Třikrát se otočím
Nebi tváří v tvář
Třikrát
Spadnu na zem
Kotoul z opilosti
kňadrům krajiny
už jenom kousek
nahodile
křivkami letu
od bláta
Zašpinil si ruce
od bláta
A zapatlal si taky hlavu
Slyšel jsem ho křičet
Měsíc v kabaretu
aněkdy slyším moře.
mořem bít o útesy
a slyším sebe taky spát
pusou nahlas do trumpety
Dostal jsem další roli
Hraji stín
zapomenuté
Odvahy
Vprázdném pokoji,
omrzlouzloviny
Zamýšlím se do -15-ti
Celsiů
Pak
Zmodrám a
zvoní jenom bábovky
Někdy je ta nejtěžší věc
Najít dost velký kámen
Abys ho slyšela
A dost malý na to
Noc na houpačkách
Znal jsem jednu dívku
Potkával ji každý den
Na stejném místě
Vdešti sněhu
Jak jsem zůstal dítětem..
Znebe střemhlav plakal déšť
a rozbíjel se o kapotu
Té staré bílé škodovky
-Pamatuješ,prorezlá 120
Ne a ne se neopít
Tuším slova za zdmi hrázíŽíznivého mlčeníŠeptám tichoV hovoruPro hluk-ne a nemýleníNepromluvím. Ani tisíc hlásek na nesmírnostNestačí. -orosené nemlčeníSložit se tak na další.
Poetická ospalka
Ráno je stejně každý ulepený-kdyby od slin na polštáři
ve snech probuzenýrty pohybuji
ručičkami půlnocí
Když vyslvléknut Tak Wolfgangem
Špunt od Champagne
Tě trefí přímodo čelaA v nestřežené chvíli---HA. čím víc chceš nevidět,tím víc vidíš-nespatřenTo pro smích za oponounevzdáváníA kouř cigaretpálí do očíkdyž to nejmíň čekášještěže jepravdaperlivá-vyprchá do mlčení
ulicí Pod Vločkami
Hledám v dlouhých vlasechuhrančivé oči inspirace-ztracená slova od němotyav podpatcích lehkonohýchbásní
klap klapdo bran noci
Sněží vločky ve světle pouličních citů než roztajína špičce vypláznutéhojazyka
-chladivé
Odřená kolena a moudré dlaně
Vkorunách stromů
Dýchat nahotou svých dlaní
A kůra vrásní
do kůže vzpomínku
Opilý balón
A horkovzdušná samota
Se gravitací vlastních
Slz
Odpoutá od tíživé
Nespavost
Vedou tě sny,
Barevné tůně
A prší na okap
Lesů ta vůně.
Srdce od krve
Střelný prach na roztřesených rukách
Důkaz o tvé vině.
Krev na bílé košili a oči,
sledují tě
Jas okamžiku
Je lehké myslet na ticho
Vbouři zvuků
Smát se
Když slza tmou zaleskne se