Písmák Protiklad
*Křičím a ty mě neslyšíš. Šeptáš a já zacpávám si uši. Utíkáš a tím se přiblížíš. Hluboký nádech mě pouze dusí.
Vlaky = Osud?
Stojím na nádraží. Do vlasů mi padá déšť. Čekám. Čekám, až přijede vlak.
Proč je nebe plné hvězd?
Dávno předávno bylo nebe v noci prázdné. Jen sem tam přelétl přes měsícem osvícenou oblohu noční pták aby si našel potravu. Lidé kteří v té době žili se v noci velmi báli. Nikdo z nich proto nevycházel po setmění ze svého obydlí.
Posledni soud
Sedět v tiché místnosti, Sedět sám a sám. Tmu mít ve své blízkosti, A být uvázán. Nemít se kam pohnouti, Nemít dosti sil. Špatný pocit pojmouti, Že život neužils.
Pavučina
Bílá nitka nebem letí, Za ní druhá, vidím třetí. Svítí jasně do tmy černé, Do tmy celé temno temné. A už vzniká obrazec, Pavouk látá, spadla klec. A už běží pro svou oběť, Na zítřek už dnes má oběd.
Sudba
Dojde i na tebe,Tak pohlédni na nebe. Tak co vidíš. Tak co spatříš. Skoro sedíš, už sem patříš.
Záclona
Záclona černá, závanem větru,Odvlála pryč od okna. Zase ji vidím, to na mou věru,Zase tu stojí, myslím že je to ona.
Už párkrát sem přišla,Pak zase zmizela. Dalšího člověka,V ruce své držela.
Prší
Prší, venku je šeroA kolem jsou kaluže. Prší, už dlouho nepršeloA já ptám se kdo mi pomůže. Prší, a voda špínu rozmýváA stéká, stéká na parapet. Prší, okna jsou rozbitáA hodiny bijou, už je pět.
Smutek
Smutek je cit, Smutek je žal. Smutek nám v temnotách, Kdysi byl dán. Smutek je emoce, Smutek je výbuch. Smutné jsou nemoce, Smutní jsme když nemáme vzduch.
Myš a kamínek
Slyšel jsem ránu,Co to však bylo,
To jsem nevěděl. Bylo to k ránu, Sotvase rozednilo, A já na posteli seděl. Zůstal jsme sedět, Skoro se nehýbal,
Jak jsme se bál. Jak jsem měl vědět, Že kdybych se podíval, Tak bych se smál.