Promiň, že odcházím
někdy jsem mlčel Ti stále to svojea tys hltala každé mé slovopamatuješ, jak malovali jsme si na rty. úsměvy tolika krásných dnůteď ukryl jsem do Tvých slz vzpomínku na měuž šeptat Ti budu jen beze slovtak jako listí na stromě za podzimního vánku.
Listí
jako listí na stromě jsme si šeptali beze slov
až podzim svlékl nás do barevné nahoty
poslední cáry studu dopadali na zem
a tak jsme na sebe křičeli do poslední slzy
plamen
Chtěl bych se lesknout ve Tvých očích
být ulicí, kterou nemáš kam jít
chtěl bych Tě bolet u srdce
být plamenem,co pálí mou fotku
S láskou lásce vlastní
tolik zbytečnejch slov prolil jsem hrdlem
posledního lahváče
a tak raději mlčím si stále to svoje
a ty hltáš každý moje slovo
SrDcE
kyvadlo co zastavilo se někde uprostřed
všech
stran
spousty
pomeranč s peckami jara
Jsme červená
a žlutá
A oranžová vnašem srdci
Mezi našimi těly
Dobrý den a zase nashledanou
dobrý den
ruka špiní ruku
pár meteorologických pozdravů
tak zase nashledanou . . .
Závěť
tělo ztuhlé mrazem s křečí v obličeji
v žilách stojí krev,ve smrti zalíbení
letmý úsměv na tváři,co ze života zbyl
vzpomínku na mě,jsem do slzek tvých skryl