rok
rána je živá víc a víc
nescelí se
a oči nechá kalnět
směrem k ránu
obraceč
Obracím bolest v lásku a bolí to ještě vícObracím bolest v ticho a je to na roztrháníObracím bolest ke smíření a každý kousek bytosti nesouhlasíOdpouštím bolest jak přeplněnou přehraduOdpouštím Snad přestane růst
Ty.
stigmata
stigmata uprostřed dlanízbrázděných hloubkou dotekůco jimi dávaly i bralyvzpomínky salvou nervových podnětůteplotlaka kruhy do mandalyvnitřní zraktepání dechuv krviplicpomalý otvírákvelkých zéva dlaněteplévlhkésamá krevstigmata otvíránínezcelenajitremprocházejídotknout se listípohlazenímrozevřít hlouběji a vícerozedřítrozetříthlasivkyvíčkaplícerozežhnoutsepjetízápalnounesmířenoutouhou.
Historický šerm - nabíráme nové členy :)
Medajlonek z Orlího hnízda
do ticha
zakřičel pták
vzrušeně volal
do oblak
Půlnoc v katedrále
Mraky omývají temena hor - a hory vzhlížejí ke hvězdám. A stejně tak lidé nastavují tvář teplým kapkám monzunové vláhy než obloha otevře plášť svého těla směrem k zemi. Kolik očí potěší skalnička rašící ze syrového kamene. Kolik lidských očí spočine na rozeklaném horizontu, tam, kde nad hlavou je jen Nebe.
Iniciace
V tiché účasti delegáta
vstoupil jsem na sněm zvláštní hudby
kde pluly masky vírem zlata
než obličeje pominuly
se vdechem čaroděje
jsem lidské dítě
malé zvíře času
z pavoučí sítě
prohlížím krásu
Halo
Květy, co dříve rostly
už dávno opadaly
a svět je barev prostý
v prachu se nyní válí
keříkové bludiště
Zšeřelé šeříkové město
bludiště keříků
kanálů a múz
zteřelé zdi
slunce i noc
přes hranu světel, stínu
roztančí vítr
balerínu
prachové kruhy, víry
modrá a zlatá
Šmolkově modré šaty
na louce zjara
splývají s nebem
v tanci včel
obrazárna v dešti
dlaždice na chodníku
hladina vody
rozbitá gejzíry
kapek
trnité keře na okraji světla
trnité keře
na okraji
světla
chladivé kapky
přelétavice
večer se nahnul za zábradlí
pozdravit bílou řeku mlhy
vysvleče ostré stuhy
záchvěvy, křeče
větrný mlýn
napolo stín
a zpola jenom sen
větrný mlýn
co se v něm schoval
pod peřinou
polštář, pelíšek a deka
ulita pro člověka
obraz světice mě leká
dívám se do daleka
na ploše řezu
obloha matně šedá
si k bledé ruce sedá
v nenávratno
strhané rysy obličejů