Písmák Doteky
Sáhnout si na plamen - ucítit chlad, chtít, aby slunce přestalo hřátmísto něj lednicepo vzoru měsícelidé si začali na zrůdy hrát. Hlavně se nevracet - ani krok zpětminulost vejde se jen do pár větjak kaňka na mapějde pláč vstříc zábavěve džbánku od medu skrývá se jed.
Květinová
Květinová
Jednoho teplého jarního podvečera šla po ulici slečna. Vracela se domů, nespěchala, podrážky jejích bot se dotýkaly chodníku v pravidelném uspávajícím rytmu. Ulice byla plná šedivých domů a každý dům měl před vchodem malou oplocenou zahrádku. V těch zahrádkách pěstovaly pečlivé obyvatelky domů nejrůznější barevné květiny.
Ledová vděčnost
Po světě jistě koluje spousta pohádek, příběhů a pověstí, ať už více či méně známých. Já vám teď budu vyprávět jednu z těch, která by jistě neměla být zapomenuta, už jen kvůli těm, kteří v ní vystupují.
Ledová vděčnost
Je tomu už pěkná řádka let, kdy mezi sebou lidé na Starém kontinentě žili v míru a navzájem si pomáhali. Právě v této době se udál tento příběh.
Svět?
Stromy jak těla kzemi se kácí,
místo nich vyrostou města,
kde dnes hluboký je oceán,
tam zítra bude jen cesta.