Písmák PROCHÁZKA VE SKLE
Šel jsem jednou takhle bez cíle, bez zájmu a beze spěchu a našel jsem láhev. Byla úplně obyčejná, ale já nedával pozor a propadl jsem hrdlem. A tak jsem se ocitl ve skleněné pasti a ještě k tomu bez hlavy. Odněkud seshora jsem slyšel smích svého popravčího.
PROKLETÍ DEŠTĚ
Jasně, že jsem ho znal. Ten chlap asi vživotě neviděl slunce; všude, kam se hnul ho pronásledoval jen déšť a bouře. Umíte si to vůbec představit. Nikdy neviděl ani jediný sluneční paprsek a tak se rozhodl letět letadlem do La Pazu a pak jet přes 2000 kilometrů vlakem do La Sereny.
PŘEDMĚT
Malá průzkumná raketa se pomalu snesla z oblohy a přistála na zemi spečené žárem z trysek. Zvířený prach zahalil loď šedým závojem, nic však nemohl s její přítomností dělat. Klid už byl narušen. Vítr, kterému celá staletí nestála v cestě jediná hora nebo skála, jediné údolí nebo propast, teď najednou narazil na štíhlou kovovou konstrukci pevně zaklíněnou do suchého povrchu planety.
KAMENNÁ LÁSKA
Zahrada zámku Chassey byla jako sen – plná kouzel a tajemna. Vítr zde šeptal o něco tišeji a i když zní už dávno vyprchal stín okázalosti, neustále si uchovával náboj vznešeného života pomalu pulzujícího vkaždém stéblu trávy. Bylo to místo, kde se zastavil čas.
Naše rodina koupila rozpadající se sídlo i se zahradou koncem osmdesátých let.
24 hodin lásky
Byl čtvrtek a za okny soumrak rozsvěcel hvězdy. Nedojímalo ho to. Ne dnes. Seděl vpotemnělém pokoji spocitem, že vše důležité vjeho životě mu utíká mezi prsty.
Noha osudu
Nad horami vyšlo slunce a zalilo svým slabým světlem úbočí, doliny i úzké uličky městečka Rx‘hy. Po chvíli vyšlo i druhé slunce a obyvatelé se začali probouzet do nového dne. Byl to jen další den vřadě, přesto byl jiný než všechny ostatní. Byl to den Velkého návratu.
STŘÍPKY
Zaspala. Opět. Slunce již nakukovalo okny do ložnice; hluk zulice prozrazoval, že začíná další všední den. Podívala se na hodiny a bylo jí jasné, že nebude čas na sprchu ani na snídani.
Vlci
Na krajině ležela černá noc. Dusila tmou les i luka, zaškrcovala všechny hlasy. Jen hladové vytí vlků pronikalo nočním vzduchem jako nůž. A ten nůž rozdělil realitu na dvě části.