Písmák Promiňte, nemůžu se nadechnout...
Volám ven do tmy
smutek jsem
v zákoutích jako ve slabinách
Jsem palčivý tah v karabinách
Chlapec
Dechem všech mužů – chlapců
kteréjsem neměla
mě opíjíš
Šeptáš mi do ucha
Sobecká
Je to tak dávno
že necítím už vůni
ale při tvých krocích
se znovu otočím a vím
Hřbitov darovaného života
Večer byl mrazivý jak srpy
Dech nám šel od úst
jak se krátil
O sedmdesát let zpět
Jak trám (na spadnutí)
Posledního září
jsme si všimli
že život odešel
a těžká hramilování
Listopadový bláto
Prochladlýzdi
šedivejch domů
lžou tichejm stromům
že prej tu byly dřív
(V)rány
Říkali mi
že ses na mě ptal
Že o mně někdy mluvíš
jak vypiješ pár deci
Inkoustem promočení
Stál jsi mi za zády
když psala jsem ti dopis
Písmenka vypůjčená
zčítanek
Odeznívající
Zkus se mi ztrácet
ze srdce
hodně pomalu
aby ani parkety nezaúpěly
O lásce hodně potichu
Cvaknutísluchátka
jakože na druhý straně
někdo přestal cejtit jako ty
nebo prostě nevydržel ticho
Miluji návykově
Podle pravidla
starého jak svět sám
že čím míň dáš
tak tím víc chtějí
Mezi náma
dneska na nádraží po tisíc letech nebo jak dlouho to bylo smál jsi se skoro nuceně jako dyž ti něco nebo někdo pije krev tlačí na spánky voči jo tvoje voči ty máš pořád hnědý krásný vlasy ti porostly skoro po ramena jenomže teď je zima a tehdy bylo léto je divný jak někdy věci nestihnou přebolet čas neni špatnej doktor to jenom ta láska dělá šrámy nechává prázdno kde bylo hezky a do těch míst zatracenejch už nedáš nikdy nic a můžeš se jen tvářit jako že tam nejsou ty zůstanou dneska na nádraží po tisíc letech a možná dýl
Večerní z ghetta
Pak mě to mrzí
po večerech
lítáme kolem světel
jak dvě můry
konopí
neznáme míru určujem svět
srdce si občas stýská
když už do dálky nevidět
skáčem jak někdo píská