Napůl cesty
Hrdlo vysychá a já napůl cesty zastavím se,
míjím starou známou s novým přítelem,
hoj,co tytu. já, jdu. to je můj synátor,dělá vejšku. ahoj.
Na 10 minut
Za ruku i když se nedrží a nemají krok stejně dlouhý,přesto,
přesto na sebe myslí.
Smích společný jim jak duet zní.
Part smyčcový a nádherný den je doprovází.
.
Letošní jaro, je jak předminulé léto, co zkrátí letošní zimu a můj komplikovaný podzimní účes
Do očí
Už dávno nesněží, život je tenký, led. Na domech objevují se skuliny, šrámy. Pepř od očí, než přeskočím zeď. Za milou potají, ještě pálí, oči.
Objímám
Objímám hada na prsou, zelená tráva šedne,slunce nehřeje, kyselý déšť kyselinou je.
V zrcadle nejsem já, není to ani můj stín,svět za zrcadlem, schová můj splín.
Schová můj obličej a obyčej do dlaní,není hodina co minuta, není život jako smrt.
Kolotoč jarních smyslů, jsem zbavený.
Nocí
Ticho, neslyším tlukot vzdálených pražců. Vlakem jsi odjela do snů. Vlahou nocí jak v brouzdališti chodim,hledám odpověď stručnou. Dřív bych se tu utopil, než bych našel drahokam,drahokam z karátů,drahokam z citů.
Už zase miluji
Už zase miluji, jak tohle dopadne. Že se na to nevykašlu. Lechtá mě u srdce, pápěří z lípy,že na to nevybodnu, zas čekám až sletím.
Ale ráno vstává se mi, tak nějak lépe.
Úvaha
. ve slabém větru, při zapadajícím slunci. Kapky deště ještě kolem poletují, a list se třepetá. Má stejnou sílu jako lidský život, kdyby se netřepetal, asi by uschnul.