Písmák Hlupačka Daria
Rozednívalo se a lidé se začali scházet ke studni na návsí pro vodu. , když tu se z ranní mlhy vynořila silueta koně a mladé dívky. Na smrt vyčerpaná dívka odhodlaně vedla koně za uzdu dál ke zdroji vody. Černý plnokrevník už ani neřehtal, z nozder mu stoupala pára a kopyta se mu s každým krokem nebezpečně překřížila.
Slabomyslný verš
Seděl v okně třetího patra školní budovy a přemítal o svém životě. Tohle já přece nejsem, říkal si zas a znovu. Stále stejné prázdné dny před popsanou tabulí, stále ta samá prázdná slova, falešná morálka a mrtví lidé. Buď jsem nemocný já anebo všichni ostatní, napadlo ho.
Odpust...
Přišel jsem o nevinnost a ztratil své srdce v poušti,zvláštní, že hledal jsem dívku, co neodpouští. Hledal jsem upřímnost, čistotu a lásku,hledal jsem dlouho a našel první vrásku. Byl to šrám na duši, ne hluboký ale dlouhý,chtěl jsem ho vyškrábat a znovu spatřit louky. Jak hloupé, smutné a nezralé,Můj Bože, je to jako popřít Agapé.
Gabriella
Mám krásné oči a krásné tělo,tak mi to prosím odpusť Gabriello. Prudké pohyby mé pánve jsi milovala,Já tam byl s tebou a přece tys byla sama. Tvá láska ke mně rostla v síle našeho spojení. Říkala jsi,že k tomu my dva jsme byli zrození.
Modrý Strach
Její dny ted byly jiné. Nacházela v sobě sílu, energii a iniciativu u ní nezvyklé intenzity. Lidé kolem ní jen překvapeně zvedali obočí. Rodiče po ní zmateně pokukovali.
Fednach, můj osud!
Kdybych jen pověděl o tom světlu,možná, že šel bych rychle ke dnu. Lidé bojí se čeho neznají,a proto živím fednach, živím jej potají. Není to správné, já to vím. A přece.