Písmák Kašli na ně! Ale jde to?
Rozervaný k morku kostí
mužík s knírem hosty hostí.
(Když) Oblečený do zlata,
(pak) roste dravá debata.
Zmařený výlet
Zavážu si do páru svoje mokré vlasy,
do mapy si položím zvlhlý měkký prst
A přidám cukru hrst,
lžičkou kávu zamíchám, bude sladká asi.
Rádi masíčko, rádi? Grr
Zamračím se a pohlédnu do bílé porcelánové misky. Nedbale zacinkám vidličkou o vnitřek nádoby a pomalu přežvýkám sousto. Inu. Kdybych byla oným běžným člověkem pochodujícím v pomyslném zástupu masožroutů (a naťuknutým jedincům se tímto - sic ne příliš hluboce s ohledem na mé vlastní já a mé přesvědčení, které se mi jistojistě zdá tím nejlepším, neboť jsem to já, kdo ho dodržuje a nyní se nepokouším o prosazení mé úžasnosti jelikož ta tu vážně není k nalezení, jen o souhlas s mozkem, který si cosi usmyslel - omlouvám za pro mnohé nevhodný, avšak více než výstižný výraz), cosi podivného by mě zdaleka nezarazilo.
Kdesi
Stojím na mostě a křičím. Hlavou se mi rozléhá jen mohutnost tónů bijících jako rozzuření nepřátelé do každého kousku mozku. Přemýšlím. Lidé procházející kolem musí ohluchnout.
Holocaust
Po cestě kdesi u Krakova,
po prašné úzké silnici
kráčí s mladou dcerou vdova
v rukou svíraje kytici.
Au
V křivém stisku čehosi,
co krví čelo orosí
do mdlých krovů klesnu,
pak bloumám jako ve snu.