Sním
Sním o domově; tam kdesi v širé dáli již na mě nikdo nečeká. Sny, co se včera zdály, jsou sny již léta odvěká. Ach, já nechci zemřít. Já chci jen stále snít; ach, jak nehci zažít svou smrt, jak mě dáví.
Černobílý svět
Sletíš dolů a cítíš to. Není to ten tvůj svět. Sletěls dolů a vidíš toRadši bys chtěl nevidětSvět plnej vzpomínáníSvět naivitou zbarvenýSvět, kterej tě uháníDo stavu smyslů zbavenýTak vítej v černobílým světěZačneš honem vzpomínat. Budeš toužit po odvetěBudeš sebe proklínat…
Smutek
Přiletěly černé pláště Černé jako uhlíByly plné záště,Potom ztuhly. Aby nebylo úniku. A všechno pohltily,Daly čas zániku,Vzaly hezkou chvíli. Chvíli, po které každý touží.
Probuzení
Tu nejlepší chvíli,
kdy jsme spolu byli
Zapíšu navždycky.
A až se kouknu zpátky,
Toužím
Toužím zlomit svů bič,potom rychle utéct pryč. Toužím slyšet zvony znít,toužím po tom přestat snít. Toužím zbavit se svých pout. Toužím po tom tě obejmout,skrýt se před vším kolem nás,a hlavně přestat vnímat čas.
Světýlka
Tady na tý lavičce spávají lidé, co nemají domov. Někdy si říkám, jaké to je. Jaké je spát a koukat na hvězdy. Já kdybych byla smutná, taky bych ráda koukala na hvězdy.
Hvězdička
Mám pro tebe hvězdičku. Jseš si jistý, že tohle je to, co chceš. Vmaluji ji do oblohy, vepíšu ta dvě slova. Bude jenom tvoje.