Písmák O naději
Světýlko v dálo,kra ledu v moři,plamínek, jiskřička,co stále hoří. Drží tě na nohou,dodává síly,oni nepomohou,nemají vůli. Chrání tvá křídla,čechrá ti peříčka,tohle ti nenabídla,tvá milá matička. Hladí tě po vlasech,šimrá a škádlí,a v jejích podpisech,vidíš jen mládí.
O mě...?
Zavřeš oči a přemýšlíš, nač život je, když neseš kříž. Nač láska, bolest, radost, smích, když ani kousek z nich nemůžeš mít. Kamenné ruce a srdce z ledu, chladný pohled, co popsat nedovedu. Nepřímá slova, klam a lež, proč trápíš mě.
Hlupáček
Jen jednou zavětříš,ochutnáš trošičku,píchneš si do žíly,ty malej hlupáčku. Složíš se na chodník,zalepeš po dechu,ty sračky v tvý hlavě,dělaj tam neplechu. Takový jsou drogy. V hospodě na cígem,musíš se smát,zítra sem zas půjdem,si pivečko dát.
- Bez názvu -
Včerejšek se nikdy nevrátí,nevyvolá pocit dotyku tvé dlaně,plýtvám časem a přemítám,úrpč minulost si účtuje tak vysoké daně. Život bych obětovala za jeden polibek,věčnost měnila za něžné pohlazení,svou vlastní rukou napiš na můj náhrobek, že zemřela sama, změněná k nepoznání. Přítomnost týrá mě svou existencí,úlomky času mi zabodává do těla,však už není čas si hodit mincí,ptal se snad někdo, zda chtěla jsem, či nechtěla. Snad přijde den, kdy duše tvoje bude má,a každý pohled plný lásky,už nechci bloudit, zmatená,už nechci uzavírat vtipné sázky.
O třech neznámých
Prší, závidím dešti, co dopadá na její tvář. Prší a její jemná slova krájí oblohu. Stmívá se, vycházejí mlčenlivé hvězdy a já nepoznávám jejich zář. Stmívá se, já mám chuť napsat báseň, třeba o Bohu.
I believe, I can fly...
Kéž bych to opravdu dokázala. Kéž bych mohla uleteť. někam daleko. daleko od nich.