Sucho
Po strništích se plouží čas
a rubům listí žloutnou líce
plíce jsou plné prachu
lipová kolomaz
Kotě a motýl
Když vidím kotě
a motýla
myslím na květinu
aby si o ní kotě
Dvojice
Pole ječmene nepromluví
dokud se nerozhodne
mluvit vítr
a vítr
Křížová cesta
Mourovatá kočka
honí se za svým ocasem
pár kroků od dvanáctého
zastavení
Japonská miniatura
na prachatickém náměstí
se Japonci tváří
jako by nikdy neviděli
koňskou kobližku.
Kolibření
kolem jeho hlavy
vznášel se opar
tisíců švitořících
malých ptáčků
Ohňostroj
Viděl jsem
jak se všechny oči pozvedly
jako by byly
účastníky zázraku.
Odmítám
ozářen nesmírným světlem
kterým se ohlašuje
jedině blížící se smrt
s černou krví na rukách
BOROVÁ LADA 2008
A lidé tady
jsou jako stromy
bez větru.
Jenže vlese mlčím
Tak hladový
Tak hladový jako červená
Srpnová země,
Volám ženu a přijde déšť.
Jen steče a roztrhne zemi
BLANICE
Blanice vdešti
zvedá se zbřehů
a sama kroutí se
jako noční dravec.
Májový déšť
Májový déšť
Jako by mezi stromy
Pavučiny tkal
I bez pavouků
Netolice
Hřebenem mraků
Slunce se češe
Splétá své copy
a samo sebe páře.
Báseň tedy nepompézní
ta větvička vypadá
že neudrží ptáčka
ale je to promenáda
slečny veverky.
Ach matko
Ach matko
tvé plody sesbírají
a zasadí do cizí země
jako kdysi tebe.
Mé borovice
už rok jsem tady nebyl
ale stále poznávám
opálené borovice
vítr přináší jejich
Pustoryl
Němý
poprvé čekám
a nic není delší
když slova jako voda
běží po kamení
Dušičková
možná že letos naposled
na hrobech milují se ruměnice
a když je míjejí
lidé co truchlí víc
Po měsíci spánku
po měsíci spánku
a dvou měsících mlčení
dlouhé probuzení
dlouhé ráno
...a nepřestává
déšť prší proto
aby zahladil smrt
aby každé
z těch vyšísovaných
Už ani nevim
počkám si na ráno
až tehdy až
štěkot psů
mnohohlavý
BEZMOC
k čertu bych poslal
všechny noční hvězdy
větru bych vytrhl jazyk
slunci bych nedopřál krve
Černovlasá
černovlasá
dívka sedící
na obrubníku
trhá zelené
Opravdu se tomu místu říká Život?
postavy bez tváří
a tváře bez postav
skrz výlohu noci
ozářeni měsícem
Bílá noc
bílá noc
na stromy přimrzá
plná mého bdění
pravého
Střelecký ostrov tenkrát
když spolu vidíme
křik racků
chci se nechat vést řekou
protože vím
Tohle je poslední řádek
tohle je poslední řádek
a pravý konec básně
bez záblesku nějakého
nového pohledu
Prší
Prší
na druhou dobu
okapy chrlí slova
slova slova
... a podzim
podzim mi posílá
místo záložek
své barevné listí
do rozečteného Whitmana
Papíroví draci
papíroví draci se učí létat
jeden z nich se oběsil
na telefonních drátech
a houpá se po boku loňských už
Výraz
z člověka zůstane jen výraz
nakonec úsměv &
zoufalost
natáhnout ruce
Něžná milenka
ptáci otevírají své dlaně k letu
a vdechují život
spadanému listí
chodník v tu chvíli
Praha
kos se posadil na hladinu
s rozpitým obrazem města
prorazil jí hlavou
a rozvířil křídly
Co jsem se naučil
život
ohlodaná kost odhozená
i tím nejhladovějším psem
v brněnských ulicích
Ozvěna
místnost
strop z noci
a čtyři stěny z kamene
místnost plná řevu kde
Krákor
ze spících těl jde dech
jako z živých
noc se prokouše sloními kroky
ke svému věčnému umírání
Krev
vím jaký to je
a nic z tohohle to není
vyraženej dech
nebo vteřina
Vlak má zpoždění
Slunce vypilo nebe
a leží na jeho dně
Dnes se rozdává všem
Měsíc tu není
Potlesk
Ohňostroj deště
s velkou slávou bliká
mezi pouličními lampami
ve dvě ráno
Chmýří
teď se mnou cestuje
chmýří pampelišky
záleží opravdu tolik na tom
co je to za člověka.
Poslední telefonistická
a s telefonem u ucha
začínám chápat že tě neuslyším
že neuslyším nic
než to vyzvánění
Po cestě smrti
vysušené ryby visí ve větvích
jako by je jejich duše vynesly
moc vysoko a pak praskly
slunce má s nimi tolik společného
A to tančení
viděl jsem tě opravdu
jako duhovou vílu o které jsi tančila
mezi zavřenými hlavami tulipánů
mezi sluncem které nebylo
Jsem to místo
jsem to místo
kde se vítr
stýká s tělem
a přesto mám svá záda
Až zapadne slunce budu vědět
Až zapadne slunce
budu vědět že jsem nemluvil falešně
stejně jako vítr nemluví falešně
ptáci nemluví falešně
Snil jsem si noc
snil jsem si noc
a najednou je tady
živoucí noc zbavená smyslů
oslepující noc bezcitu
Bezesná noc v Brně
jak dlouhý je sten noci v bdění
prsteny měsíce opravdu
zakryly tvář
bolest je v nohou
Porážka
asi se zastavil sluneční vůz
koním jde pěna od huby
z těl stoupá pára
v přesyceném vzduchu
Chci mluvit o světle
chci mluvit o světle
ale jak
když body které zůstávají
nevidíme
Ledové slunce
všechno se zdálo tak obvyklé;
ledová slunce uspaná pláčem
svítí nespavcům
a měsícům náměsíčným