Změť o krásných slovech
S lehkostí stříbrného motýla
co místo očí šňůru černých perel má
zdá se mi.
tak třpitivý, až praští vás to do týla
Meče
Stojí žena ve vodě, uzavřená mezi meči. Má zmrzlé srdce. A jsem to JÁ.
Krev
Krásný jen sen a krásný je žal, kdo nezná žal. Ten který pocítivši smí, zahraje a uklidní. Byl den a byla tma, tak čistá a tak temná, tak chladná a tak sladká, tak šerá a tak divoká. Zdrudlá jako krvavé ráno, jako čerstvá krev na talíři, tak temná že žal je modrá duha pohodová.
na dně
Naivita bolí, otázka "proč" pálí, výkřik nocí zní a ptá se: co jsem udělala špatně.
Proč mě bůh tak mocně trestá, proč mě osud krutě zkouší, proč mě kříž na krku k zemi sklání. Proč. Proč mi slza z oka stéká, proč mi srdce mrazem puká, proč mě hlava řevem bolí, která ostrá, chladná čepel, to mé prázdné srdce skolí.