realita
Kola se točí a točí a točízavřete oči a hubu, teď vásodveze nebeský koči,tam kde se nerozběh´časKola se točí a točí a točíOtázky co vám teď v hlavách tak zníodeznít nemohou, musí. Dočista jste mimo níKola se točí a točí a točíZastavit nemožno jakkoliv jestToto je jedno z těch Asiněkdo se musel "ňák" splést.
na záchodě bez dveří
Na záchodě bez dveříkdo chce, at si nevěřídívka s chlapcem provádínáhodný styk pohlavníNeznajíce ona jehopouští jej do klína svéhoDělá chybu. Neví samatahle mladá krásná dáma. Soulož končídívka pláčechlapec sahá pro lahváče.
Sedím a koukám a nevim
Sedím a koukám a nevimčemu se tak strašně divimtekutým chlebem se živima kolem mě zrovna takpánové v džínách a dámypostávajíce tak samyDen co den stejné se zdá milidské pochlastávánípít, pít, pítna dno půllitru se koukatvlezlou melodii broukatz televizeto je krizeSedím a koukám a nevimčemu se tak strašně divimcharakter svůj si tu křivima kolem mě zrovna takpánové v džínách a dámylízaj si svý vlastní rányDen co den stejné se zdá milidské pochlastávánípít, pít, pítna dno půllitru se koukatvlezlou melodii broukatz televizeto je krize.
Na skládce vložek a plen...
Na skládce vložek a plentisíců dětí a ženekolog mladýcelé hromadyprohrabáváa nadává:Co sakra je tohle za lidiať se pak nikdo z nich nedivíaž naší maličkou zemizavalí vložky a plenyVždyť dámské vložky EKOudrží kůži hebkoupřírodě neškodípohlaví lahodíBez chlóru bělenyprakticky balenydámské vložky EKOa též EKO plenyNa skládce vložek a plentráví už druhý denekolog mladýneví si radypřetřiďujehořekujeCo sakra je tohle za lidiať se pak nikdo z nich nedivíaž naší maličkou zemizavalí vložky a plenyVždyť dámské vložky EKOudrží kůži hebkoupřírodě neškodípohlaví lahodíBez chlóru bělenyprakticky balenydámské vložky EKOa též EKO plenyNa skládce vložek a plenutopil jeden svůj senekolog mladýnever již studyNemá jářkubakalářku.
Jak to tak na světě chodí...
zlomíš-li mi končetinyčelist či mé lícní kostivlivem Tvé nesporné vinynahněvám se na Tě dosti
Smutná duše
Smutná duše bloudí světemchvíli pěškychvíli letemSmutná duše světem bloudístaví lidiúsměv loudíSmutná duše má však smůluk smrti se ji každý bojíA tak holka pěšky letemdál bloudí tím smutným světem
Na plný pecky ticho si ohulit
O nahraném tichusním už mnoho letO nahraném tichuco změnilo by světO nahraném tichuco naplno si ohulíšO nahraném tichua nic než ticho neslyšíšO nahraném tichuco i v zbraň se změnit dáO nahraném tichua nikdo ani nedutáO nahraném tichuuž žádné špunty do ušíJak však nahrát tichodosud nikdo netuší
Táta láme hnáty
Táta láme hnátymého brášky právěkvůli dámě s bříškemsápe se i na mě
Muší blues
Sedí moucha na okněkouká co se dějeVenku zatím nechutněnechutně jen leje. Sedí moucha na okněkouká co se dějeVylétá ven z toho okna. Kde je moucha, kde je.
Poslední cigárko
Jako zkoušku své vůle jsem při sobě stále míval jeden exemplář bez filtru, ukrytý v těle firemní propisky. Ve chvílích nejtěžších jsem alespoň popotahoval nezapálenou cigaretu, jež se stala nedílnou součástí mé nově se utvářející osobnosti zarytého nekuřáka, a inhaloval tak nasládlou vůni zapovězené neřesti…Za svůj život jsem měl už spoustu neřestí. Holdoval jsem alkoholu, v mládí i drogám a smrt mi nejčastěji tipovali za volantem mého vozu. Už mi ale není devatenáct, ba co víc ani pětadvacet.
To je Tvé poslední slovo..?
Au. Ta sedla. A to jsem neřekl ani slovo. Proč mě bije.
Tříska
Třískumám třískuNa lavičku dřevěnoubarvou špatně natřenousedl jsem si zadnicíteď jsem člověk úpícímám třískuTřískumám třískuNevím co dělat mámta tříska tolik bolímusím jí vyndat sámnež mě ta bolest skolímám třískuTřískumám třískuKalhoty si sundavámnevnímaje okolíjediné co nahmatámje to co mě nebolímám třískuSnad je to tou situacísnad tou blízkou nudaplážízapočínám s masturbacíženy křičí a pryč běžíPřed soudem pak neobstáldůvod kalhot svlečenýchsvůj trest jsem si odpykalza davy žen zděšenýchTříska mě však zůstaladostal jsem z ní infekciteď mám v zadku místo třískyvelkou jehlu s injekcí
Jarní
Zas je tu jaro a začali řvátptáci i opilci v ulicíchVe dne i v noci tak nemůžu spátjsem člověk na jaro trpícíPřed domem děcka si začala hrátk mé smůlu v projevu vřeštícíV hlavě mi kroutí se ostnatý drátjsem člověk na jaro trpícíNakonec stane se ze mne snad katradosti z venku se linoucíNepřestanou-li mě ty šmejdi srátstáhnu je dubovou palicíPak už snad budu mít důvod se smátna děti bolestí úpícíJsem člověk na jaro trpící.