Písmák I cry when angels deserve to die
Poslouchám ty tóny. Je to snad jedna ztěch mála věcí, který mě dokážou aspoň na chvíli dostat ztěch pocitů, které mám tak nerada. I ten nepříjemnej pisklák trenérky mi vuších zní, jak symfonie Mozarta a španělské kastaněty dohromady.
Je za deset půl sedmý.
Time for blood
„ …… nechť odpočívá v pokoji. “To byla poslední slova toho muže s knihou v ruce. Na první pohled vypadal, že soucítí s námi všemi, ale po větším zaměření na jeho výraz v obličeji bylo jasné, že takových pohřebů zažil už stovky a tenhle ho nijak zvlášť nevzrušuje.
Chápu ho.
všechno možný
Někdy se stane
že uvidíš, ale nevěříš.
Svět se snad točí.
Bolí tě oči.
Nice stáří
Stojím před nějakou kulatou červenou stavbou. Nevím sice, co to je, ale je pěkná. Trochu se mi klepou kolena, ale snažím se popojít. Tak jdu a jdu, a ani nevím kam.
Křídla
Křídla
Přišel ten čas, kdy už nemám sílu vstát.
Ležím v temnotě, tělo spaluje žár.
Víčka ztěžkla, všechno bolí,