Písmák Ariel
Ariel, dívko stínů
kdes nechala svou tvář
kolik kapek uronily tvé oči
co v nich zhasl jas života.
Láska (Jen tak z naivity sedmnáctileté studentky)
Já hrdinka Shakespierovy tragedie
jíž se tiše dotkla Seifrteova poezie
píšu verše na kraj stránek
slova, zvaná bez pozvánek.
Sklep
Tvé ruce.
slyším něžné doteky
kapky slz rozlijí se do ticha
podvečerem voní mák
Jen tak
Láska to je to
co slova neprozradí
spanilé memento
co žije, když dech se ti tají.
Balada pro Bechyni
Proud řeky rve se skrmojí chatičku
místo na pohovce, válím se v blátíčku
a soused směje se mému pechu
tomu vzalo to jen střechu
Dnešní večer v tivce
co je to se mnou.
i ruka se mi třese
sama ztracená jak v lese
nenacházím cesty tam
Pro Štěpána
Když spíš, i hvězdná obloha bledne
a náhle světlo jako ve dne
zaplavuje tvoji tvář
to světlo, to je svatožář
Na objednávku
Co zvláštního se třepe ve větvích. něha včerejšího rána nebo snad loňský sníh. šum moře, který s létem uvadáláska co léty upadá. Co nového se klepe v závějích.