Písmák confession
Řek jsem si, že napíšu něco chytrýho a nějak mi došly slova a to hned po první větě. Možná je to tím, že jsem jednoduchý a primitivní, což naprosto přesně koresponduje smou tváří. Stváří a tělem, za který by se nemusel stydět homo erectus a za který já se občas stydím, hlavně na bazénu, když vidím všechny ty vypracovaný typase se sebevědomím držením kroku, kteří se nemusejí bát cizích pohledů. Asi bych se sebou měl něco dělat.
iracionální výlet
Když jsem se probudil, zjistil jsem, že ležím na prazvláštní louce. Tráva byla fialová a kýčovité duhové mraky se odrážely od zašlých antických sloupů. Po nebi putovalo uhrančivé černé oko. Najednou jsem uslyšel dětský pláč.
Štěstí
Štěstí
Šel jsem stejnou cestou, jako každý den. Potkával jsem stejné tváře, kolem se míhala auta a celé město bylo takové, jako jindy. Když jsem míjel park, spatřil jsem tam malého chlapce, kterého jsem nikdy dřív neviděl. Něco hledal.