Písmák Beky
Ten můj čepec,co ten asi pamatuje. v různých rukou a na různých hlaváchse vždycky chová jinak. Tak kupříkladu Aně se nelíbí, a přesto si ho navléknea Báře se líbí, ale na hlavě ho neměla. Občas si říkám ,jestli tak putoval taky, když ho ještě nosil táta.
sgmhsgmjsg
Dolor doloroso que duele
En nada de nueces novios
Mi mente mastica su mente
Y grito grabando memorias
Psát verše když tu nejsi
Psát verše, umně skládat strofy,
psát, když moře zpívalo by na dálku
o Tvé kráse.
Když nebe chvěje se a země nedá spáti,
Probuzení ve vaně
natažená struna houpe se nad krkavcem myšlenky jen ještě trochu popustit si kohoutekvzpomínka na rozsypané včerajen ještě o kousek si ponořit víc nohyčlověk člověku je vlkem a ty mějen ještě trochu zavřít oči pod hladinouvespolnost je nic, tu‘s včera rozpustilajen se vyvázat a najít sílu k odchodu. . usnout. .
Alef
Nahlížím do bezelstných zorniček,
co stravují,
ukrytých jak při schovce vzámotku zpeřin ( tvých na koleji Vltava)
a dychtivě a uklidněn
Co Bůh? člověk!
I přišli lidé a nebylo jim potřebí bohů, nebylo jim potřebí církví, nebylo jim potřebí vlády. Lidé byli sami v sobě božští, nehledali už víc mimo sebe.
Nářek rozeného lidupočatého nad hrobemzakoušíme každý jednoupodruhé My nežijem. Otravuješ naše nebe,ty pancharte z Betléma.
Alles Manchen se s tím serou
sedím a píšusedím a píšupíšu a sedímpíšu a píšu sedím a sedímpíšu a píšunic nevysedím
nic nenapíšu.
Člověk by si neměl hrát, na Ernsta Jandla.
Jarní, naivní, pražská...
Stojím tu před tebou,stojím a kdopak ví. stojím a hledám se,hledám se potají. Hlídám tvou podobu,kdo ví jak silně tě. Hlídám a uhlídám,jak zvonek v Loretě.
Sole ipse
sám v sobě sebe samasvému svůjchci patřittobě tobě tvémutvůj toužímdotekukdo vymyslel tu ironiiže sám svůj jen tobětobě tvůj.