Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAlef
18. 04. 2006
0
0
800
Autor
Václav Hájek z Vršovic
Když nahlédnu do Tvých očí, jakobych se díval věčnost, jakobych se viděl jak se do nich dívám na smrtelné loži. Což se, kdoví proč si to přeju, snad stane. Potom a teď a vždy, tedy nikdy.
Nahlížím do bezelstných zorniček,
co stravují,
ukrytých jak při schovce v zámotku z peřin ( tvých na koleji Vltava)
a dychtivě a uklidněn
čtu
přitom na okamžik spatřím (znovu?)
sám sebe,
jako postaršího pána, co pro léta neudrží moč,
a který je blízek rozkladu
na prvočinitele, propustce lednového větru;
jak se ( To ten postarší pán! ) zrcadlím
na místě,
kam se nořívají romantici a prochází se
Nic.
( Vím- čas se řítí. Přesto, zas a znova se utvrzuju v přesvědčení že mimo všechen čas je ještě jinej, snad jen kousek, vykrojenej pro náš mýtus. )