Po dlouhé době...
Mám bílé rucei stín,
lehká kolena a plná
prsa, když spím.
Vypořádávám se stím
Nadhled, to je to, co mi chybí
Nadhled, to je to, co mi chybí…
Pohledem mých očí je svět tak trochu zkreslený cylindry. Dívám se tedy navěci jinak, a po pravdě, ten pohled se mi tak úplně nelíbí. Je to co vidím a zažívám skutečnost, nebo jen vícesmyslnýmpozadím.
Pondělní ráno bylo jako vymalované.
Malá mořská víla
Malá mořská víla
Každé ráno nová,
v lůně luny paprsky se třpytím,
ale zapomínám.
"Lízinko, teď bude šlapat po mně"
„Lízinko. Teď bude šlapat po mně…“
Zase jsem doma sama.
Bratr věděl, že jeho odjezd bude to nejlepší, co pro sebe může udělat.
"Stejně si mě na kolej nemůže vzít.
Svému milenci
Svému milenci
Dokud jsem sobě děvkou,
nabízím se
a jsem snadno k mání,
Z neznáma do neznáma
Zneznáma do neznáma
Stále častěji pohlcovaly pocity nemohoucnosti asnahy po poznání moji mysl. Navíc zvláštní chemické reakce, kterých jsem byl nucen se účastnit, mou touhu poznat ještě nepoznané svévolně zvyšovaly.
Odpovědi na čerstvě zrozené otázky sehromadily mimo můj dosavadní svět.
„Copak se asi skrývá za těmi stěnami.
Malířka
Malířka
Zrovna dnes mám pocit, jako bych nedýchal. Jsem doma sám a přemítám nad otevřeným psaním, které mně přinesl nedávno vítr před dveře.
Je napsán na obyčejném bílém papíře a tak nějak, vůbec nevoní.
Jsou to řádky malířky ….
Naivka...
Naivka…
Tak konečně. Na autobusové zastávce jsem si rozbalila mapu a se dvěma těžkými taškami vyrazila hledat svou ubytovnu.
Už teď se mi to tady nelíbí. Vedro kzalknutí a slunce stále praží do těla, stromy skoro žádné.
Neměla bych...
Neměla bych…
Mám Tě na jazyku,
chuť, co nechce se mi zapíjet.
Taky vuších Tě mám,
Má láska...
Má láska
Necháš si ukovat na záda kříž.
A vkole mezi klapkami mlýna
po kapkách stékáš do jejího klína.
AUTISTA
Na prahu
v prachu stojatých vod
všehonaopak,
stanou mezi sebou,
A neuveď nás v pokušení...
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako vnebi, tak i na zemi, chléb náš ve zdejších dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslední zpověď mi příliš sil nedodala, tváří vtvář mladému kazateli. On jistě je na podobné věci zvyklý, mě omývá studený pot, každým slovem. A to jsem si původně připravila svou zpověď na papír, chtěla jsem mu ji přečíst.
Naštěstí
Splývám sdlaněmi.
Mezi semafory.
Hlavu smáčím
Vsarkasmech.
Ledová královna
Ledová královna
Když maluje duší,
po těle
a píše řádky do diáře,
Babí léto
Babí léto
Nohatý štěstík se usadil na mé dlania spřádá osud do tenkých nitek, zatím, cobílý lak z okenních rámůbloudí na okrovém stole. Šumím v okně,ve stromořadí vzpomínek. Temperový otisk tvé dlanězůstane na parapetu…Navždy. .
Vzpomínka
Vzpomínka
Nechám Ti lístek pod jabloní,
přesně tam, kde jsi jej našel loni.
Napsaný vzkaz ve fialkách,
Už víc Tě nesnesu!
UŽ VÍC TĚNESNESU.
Usnula vbrázdě známých ran,
žakárově, když tkala odvážné naděje.
Vpovětří cítila nad hlavou vznes,
Zabili Sekala
Zabili Sekala
Za břitkou slovní potyčkou,
nezbylo ráno pro úsměv.
Poslali lístek, cizí hněv.
Zbabělá
Zbabělá
Můj drahý básníku. Uzamknu sny na petlicinechám střevíc na silncijen pro vzpomínku.
Chtěla jsem víc, než lze. Pro pravdu se bít a zapomenout,že někdo jiný chce ploutpramičkou po obloze.
Jegermaistel
Jegermaister
Mám tak rád
Když kořeněnou chuť
múzy rozléváš
Výkřiky
Výkřiky
Loupou se pomalu, ztvrdlé skořápky bez jména,
za modrou oblohou, skrývám se před Tebou,
malá a nevinná, vzpomínko do ticha
Kýčové nebe, jen pro Tebe
Kýčové nebe, jen pro Tebe
Malé nebe,
Protože jsi
Přinesu Ti do náručí.
Pro Tebe, Barbaro
Pro tebe, Barbaro
Praská dotekem sladká kůže chodeb,
rustikální obrazce jsme malovali na těla a
oleandrový háj vnes hořkých pokušení svár,
Klid před bouří
Klid před bouří
Mám ráda podzim.
Líbí se mi vůně pálenéhokalu zkomínů, jež se vtuto dobu prolíná celou vesnicí. Rychle se smráká a chlad prostupuje tělem, vždy když se vracím zvýtvarky.
Domky rozjasňují svá okna žlutou září a lidé schovávají svá soukromí za barevné závěsy.
Násilnosti
Násilnosti
Líbezná vůně, spáleného listí.
Prachové peří, stříbřenka
do polštáře,
Holubí krev v zelené naději
Holubí krev vzelené naději
Jako obvykle jsem vysedával na lavičce před galerií vjabloňovém náručí.
Držel jsem vruce skicák a hledal inspiraci. Je vcelku těžké občas najít tu správnou inspiraci, kdyžvlastnětéměřvše bylojiž namalováno, takže sledovat okolí je mnohdy aspoň zábavou, když už mě nic kloudného nenapadne.
Je skoro 10, vpovětří poletují spadané zelené lístky útlých jabloní a lepí se kolemjdoucím na paty.