Písmák Poprvé a naposled
Přijeli jen na skoktrochu jsou nervóznía ještě nevědí, kam se schovajíaž začnou zářit hvězd tisícea ty se zas jak dříve usměješa poprvé políbíš je na líce. Trochu se bojí, že zmeškajísvou první a posledníže jim úsměvy nevydržíjako rosa na okraji květůslzy jim v očích zajiskřína konci světůnad propastí.
Pláž
Kdybych měl jen jedno přání,přál bych si starou plážv teplém letním večerus jednou sklenkou na kuráž.
S výhledem na hvězdykdyž Velký vůz zapřáhnouMěsíc na něm povozíráno se schovají v lesenebo Slunci podlehnou.
Přesto večer opět připlujído snů všech nespavcůsplnit přání jedinéna staré pláži za večeravložit svět do dlaně mé.
Letní podvečer
krásnou píseň stromy pějískrze listy tóny znějísmutně hledí očí slonípotápí se, slzy ronídusným vzduchem cítí chvěníkrásné věty zapomněnívzdaluje se větru vláníneslyší na zavolání
sladké plody kolem vonísbohem dali srdci pro ní.
Nad ránem...
Dám poslední sbohem své dušiza života tak těžce zkoušenéposlední výdech propůjčím květuhynoucímu ve váze broušené.
S první tmou hledám v křížích oporukdyž v srdci zavládl mrazivý časvyčítám ještě křivdy svým láskámdnes zanechaným napospas.
Zdráhám se pohlédnout nahorudo míst, kde se mi hlava zatočía zářící prameny slaných hvězd vyvěrají u očí.
Snad dodají vláhu tomu květuhledícímu trpělivě k nebikterým jen komety proletíza zmuchlanými peřinami mrakůkde hýčkáme svá prokletí.
Májová
Kočičí jazýčky, ty mám nejradějijsou jako oblázky, jako tvářičky dětíkteré za teplých májových večerůk vřelým srdcím letí.
A ten vánek vlahý snad jen od jabloní váluviděl, jak vše radostí jen sršísnad pousmál se a odletěl zas v dáltam i zvířátka, i žížala i hlemýžď s vosoušťastna jsou, zemřou-li jen nožkou bosou.
Svatozář
Jednou ti povím, je těžké nosit svatozářkdyž svou vlídnost propaluje na polštářbolí z ní hlava a slzy vhání do očía bledost do tváře a vrásky nad obočí.
Teprve když dny nepůjdou svou starou pasážípak srdce pochopí, že snad i překážív běhne do ulic, pod kola našich snůpod nebem zbarveným do šedých odstínů.
Ta srážka bude výhrou, vstupenkou do nadějík myslím otevřeným, ty mnohé nechtějía pak to jediné, co už vzít si nedajíje vědomí šance, kterou stále hledají.
Mýty
Tak pojďme si hrát na zvrácené mýtyna ostnatý drát, na děravé štítyna šedivou mlhu, se lvem bezzubýmna zítřejší oběd, tím se pochlubíma vrátím se do časů dávných letkdy nemluvil jsem, nechodiljen podvlíkačky plet.
Vzpomínky
Navlhlá křídla vápencových drakůnás přivádějí do rozpakůukrytí v teplu průchodůkouzlu kaváren, moři obchodův tom temnu tichých podloubíchkde od pohledů nesmělýchaž dávno, dávno vyčpěl smíchtváří bezejmenných.
Tam nostalgickou nótou napovímjak vzpomenout si citům svýmna krásné časy, stravenky na víruna kolorit vůní i tóny klavírukdy nepokojný vlahý vánekmi stále bloudil do poznámekmelodiím nedokončeným.
Kdy myšlenky bloudily nejednounad pohlednicí s rozhlednoua paměť zanechaly ve víněpři cestách svých po Petříně.
Malostranská
Téměř v oblacích nad kouzlem Prahyza dlouhých časů blouzněnírozhlas hlásal marné snahyna krátkých vlnách souzněníkdy za dlouhých temných nocíjsem doplazil se k vítězstvís tvou přízní a tvou pomocínad starodávnou bolestí.
Kdybychom se poslali dnes k voděpak srdce mi hned napovíže jsem stále ten, co po tobětak permanentně hladovía já nikdy nedám valetvé vůni a snům v podkrovíHradčanům, které tak uznalehleděly do soukromí.
Nechám si své sny i převlekyže nad řekou zas hvězdy vyjdouže zůstanou tu navěkyale já vím, že přijdou(dnes ti lžu tak věrně)práce, spěch a rozvodypřesto nevidím to černěvždyť pak sejdem se zas u vody.
A kdybys jednou měla stát samase smutnou slzou na víčkudole na posmutnělém náměstípak vzpomeň si na básničkuo tramvaji do stanice Prahado ráje mýtů, snů a pověstíjak stála si v mrazivém ránuse srdcem kousek od scestíjiné srdce otevřelo bránunaším klíčem ke štěstí.