Křížovka
Křížovka
Vodorovně : manželce k narozeninám
Svisle : dogratulováno.
Kozák
Kozák
Tento příběh kupodivu není jenom o houbách. Vlastně je o něčem úplně jiném. V pozdním létě před lety jsem jezdil po světě, tedy vlastně jen po Čechách, samozřejmě, že pracovně, služebně. Vedl jsem trochu takový kočovnický život, dnes v Hradci Králové, zítra v Klášterci nad Ohří, doma jen v sobotu a v neděli,jídlo po automatech a restauracích,spát po ubytovnách, v nejlepším případě v hotelu.
Král lesa
Král lesa
Každý máme své tajné lásky (i když o nich hodně lidí, hlavně z rodiny, ví). Mojí láskou je - a to ví táta a moje Jarka - les. Navenek se to projevuje jen houbařskou vášní, ale nikdo neví, že já - ač s poruchou sluchu - v lese slyším trávu růst, ač mám šest dioptrií neuteče mi myš, ani ještěrka, všimnu si hnízda káně lesní, vím jak černá zvěř "buchtuje", vím, že tento chuchvalec není hříčkou větru, ale že je to soví vývržek. Prostě ač nejsem lesák, les mi leccos poví.
Úderka
Úderka
Těch úderek tenkrát bylo : kulturní, pořádková, sběrová, osvětová a jánevímjaká ještě. My jsme byli jeden čtvrtek v květnu, v sedmapadesátém, ve vojenském prostoru úderkou sexuální. Stavěli jsme nějaké provozní budovy jako umyvárnu mužstva, umyvárnu vozidel, sklad zbraní, strážnici a jiné samé takové potřebné budovy. Začalo to tím, že naše auta několikrát projížděla se stavebním materiálem zcela vymlácenou, opuštěnou vesnicí, kde jediný dům, který jakžtakž zasluhoval toto označení, používala vojenská lesní správa jako ubytovnu pro brigádnice pracující na zalesňování tanky vymýcených lesů.
Výbuch a jindy klika
Výbuch a klika
Na řadě byl Ivan. Původem Kladeňák - jako já. Moc se mu nechtělo, lhát neumí a pravdu nám říci nechce. Nakonec podlehl.
Já se nevdám
Já se nevdám
Je to úděl babiček a samozřejmě taky dědečků. Když dítě onemocní tak, že nemůže do školky, či do školy, přičemž rodiče mají náročné zaměstnání (každé zaměstnání je náročné, když se dělá pořádně) a nemohou - třeba také z ekonomických důvodů - s dítětem zůstat doma, přichází na řadu a ke cti dvojice prarodičů, aby děcku poskytla hodnotnou náhradu rodičovské a školní péče. Jeden den - to je hej, druhý den to ještě jde, ale už třetí den je zcela nepochybné, že dítě už chce domů, nebo ven a prarodiče už jsou taky se svým pedagogickým umem hodně za polovinou svých možností. Všechny hry, malování, stavění stavebnic, modelování, čtení, všechno už je okoukané a pro nejbližší dny nezajímavé.