Písmák Slyšíš?
Kdybych, kdybych. Kdybych tak měla někoho, komu bych to všechno mohla vyprávět. Mít tak muže, který by to všechno chtěl slyšet. Muž tu je, skutečně je tu přítomen, ne však duchem.
Před spaním
Na světě je jedno malé místečko, docela malinké. Je to můj malý pokoj, kde každou noc usínám. Je to hrozné místo naplněné zlobou a neštěstím. Každý dům, každá stěna má duši a můj pokoj je nasáklý smutkem a nenávistí.
Nenávist
Nenávist je někdy zvláštní… vkrade se do vztahu a zlásky nenechá vůbec nic. První rána, která dopadne na to správné místo protrhne hráz bezmoci, smutku a neštěstí. A pak se vkrade nenávist… .
Zamilovaní
Vmyšlenkách se sním rozešla už tolikrát…snad každý druhý den. Ale když se mu podívala do očí, jako by to nešlo. Jakoby to nebylo spravedlivé; cítila kněmu něco, co nechtěla ztratit – lásku. Lásku, kterou nikdy naplno neprožila, vždy ji odmítli.
Zpověď
Zpověď
Nenávidím zimní noci. Když celý dům už spí, venku je mráz a já nemohu usnout… Musím bdít a spolu se mnou tu bdí i mé druhé já. Srdce mi tluče příliš rychle, mám strach a je mi nepříjemné horko. Sedím na posteli vpřetopené místnosti, nechávám se unášet tikotem hodin a strhnout proudem myšlenek… Jaká vlastně jsem.
Rozhovor do prázdna
To víš, miláčku, že se moc bojím.
Ale jakou bych ti byl oporou,
kdybych ti každou chvíli připomínal naše společné trápení.
Ach, andílku, prosím.
Milovaným bytostem
Pomalu se připravuju
na smrt kouska sebe
a hrozně moc
to bolí, píchá, pálí, zebe, .
Renesanční
Tvůj jazyk obkresluje moji siluetu,
počínaje dneškem není nic zakázáno;
touha nás přetavila na bělásky vletu,
které po těžkém černém spánku čeká ráno.
Červánky
Svou vlastní krví barví ultramarín,
paprsky světla kanou dolů zmraků,
slunce vkočáře se řítí do rozvalin
aumírá vždy večer, při soumraku;
Jitřenka
Dlouho bylo jen tak rozestláno,
náhle ses objevilty
a v náruči měl nové ráno.
Vytáhl si rolety -
Rochovská stráň
Slunce se schoulilo do peřin za strání,
když seděl ve vysoké trávě pod jabloní
a zvonky ze vsi už hlásaly klekání;
on však tiše zpíval píseň jen a jen pro ni.
Zasněná
Ospale snesla se obě víčka,
na okraji každého vějíř řas,
pokojem voněla vonná svíčka
a pro sny bláhové byl pravý čas.
Vyznání
Vyznání
Miluju letní noci. Když je po bouřce, celý dům už spí a já se můžu vklidu potopit do hluboké noční tmy spolu se svými myšlenkami. Pokolikáté už otvírám to staré okno. Upírám oči do neprostupné černoty, ze které po chvilce vystupují tolik známé větve stromů a plaňky plotu.
Máte ráda déšť, slečno?
Myslíte v létě, když se zlehka šeří.
Krůpěje vody se tříští o růži,
kapky se jemně snáší do kadeří,
zvlhlé prsty zvolna tančí po kůži,
Černočerná
Kéž bys tu byl,
mě políbil
lehounce, tiše,
dokud je číše
Velké trápení
Zvany stoupala
pára, vroucí voda téměř přetékala, okno bylo zamlžené… Když sem se potopila až ke dnu, spálila sem si nohy i ruce, obličej,… Kůže zčervenala a na zápěstí vystoupily žíly. Namodralé provazy se pod kůží napínaly avhlavě se přes sebepřekřikovaly hlásky rozporuplných myšlenek. Naprostý zmatek. Jeden hlas zakřičel a ostrou čepelí přetnul tápání---
Hrot žiletky proříznul tok myšlenek – jak jednoduchá odpověď.
Tíseň
Zase pár deštivých dní.
Šeptáštak tiše-vyhýbáš se sváru.
Tóny kytar vzduchem zní
a krůpěje slz se mění v páru
Láska
Láska je sladká, jenom trochu smutná,
píchneš si jednu dávku nitrožilně - - -
něčí ruce drží tě moc silně;
láska je kurva – co ti na ní chutná.