Písmák Co bych prosila
a nevímže někomu stojím za takovou nenávist. Vždyť to musí žrát mozek a krev otravovat. Jako bych jenom já bralaa ty dával.
Ona bývala literát
Lenka vždycky ráda četla.
Milovala ambivalencirozpolcené hrdinkydva imperativyjediné řešení.
Lenka už víc žije než čte.
Miluje tu a tamUsmívá se i smějevysmívá sea neřeší.
Rada pro dnešní večer
Až půjdeš miláčku dneska spátlehni si prosím na záda. Uvidíš, že se ti bude zdátjak tě tvá Lenka má ráda.
Co když se nemýlil Hieronymus Bosch?
Už vám ani nevím, poslední dobou,na koho vlastněmluvím,když říkámlásko.
Viděla jsem nedávno obraza začínám mít strach,že je peklo,že bude. Že mi ďáblové vytrhají nehtyza to že jsem dělalalásku a zároveňválku.
Té noci jsem se stal velice klidným.
Toho rána jsem se vzbudil do ticha. Otevřel jsem oči adíval se skrze strop. Ta změna. Takové probuzení nepamatuji celá léta.
Tak nevím
Trpím atopickým ekzémem. Už několik let: nikdo mi nedokáže říct, čím to je, a postupemčasuje to spíš horší než lepší. Ruce, krk, ramena a dekolt mámpokryté červenými skvrnami, zatraceně svědivými. Dnes jsem se vzbudila skrvavými škrábanci.
Už umytá
Smrdíš
řekla mi dneska večer máma
Cítila jsem druhý pivo vPopradu
čtvrtí na bábě
První červenec
Jdu domůtou cestou, co na ní znám každou spáru v asfaltu(kromě těch z letošní zimy, ty se teprv učím)Je ta hodina mezi večerem a ránem.
Cvrčci dělaj takovej kraválže se nemůžu bát ani kdybych chtěla.
Tak na co můžu asi myslet,když nocvypadá jako světlý louky a tmavý lesy a fotbal v televizi
zní jako miliarda cvrčkůa dva vlaky někde za kopcem
Tak pojďte, pane...
Pojďte,pane,budeme si hrát.
Na zloděje a policajty
na krále a jeho šaška
na maminku a na tatínka
Strašně se bojím chlapských slz
Zlobil by ses, kdybych zítra zůstala doma.
Nechci dýchat kadidlo
uhýbat pohledy
tisknout ledové ruce
Zítra
Pohladím tě po tváři
políbím na krk
chytím za boky
zacpu ti ústa
Na rozloučenou
Neuvidím tě
celý dlouhý den
měj se lásko krásně
neztrať se mi ve světě
Made by Swiss Army
Máš v očíchodvahu pohanských luků
na čele hrdost templářských brněnívsrdcivěrnost kavalírských pistolí
ana kůžise ti lesknoutisíce samurajských mečů
Jak ti můžu stačitse svým kapesním nožíkem.
Hledání bodu G
Nakreslíme si plánek
tuší do duší
společná touho
doveď nás
***
Víš, proč kluci nosí z parku kila lesklých kaštanůi když vědí,že je zítra seschlé a ošklivé vyhodí.
Víš, proč holky tak rády češou blonďaté panenkya zapomínají na svoje kratinký hnědý vlásky.
Víš, proč tátové sledují závody formulía pohrávají si s klíčky od škodovky v garáži.
Víš, proč mámy trhají kytky do vázyi s vidinou na úklid mrtvých a opadaných listů.
O tobě, ne pro tebe
Víš jak bolídlouhý minutyčekání v posteli
Přijdeš a budeš se omlouvatočima plnýma. čeho. Jaký byl večer, ptám se(ptám se. )Jak se má.
Kočičičí
Je pozdě večer
a po hřebeni střechy jde kočka. Pomalu našlapujesebejistějako by nemohla spadnout.
Stojím u oknaa přemýšlímKam jde. (Přece teď neloví vrabce.
Vězeň
Navlékla sis dnes sukni. Je celá černá a sahá ti po kolena. Dívám se na tebea říkám sijak by ses asi rozběhlakdyby ti nohy nedržela ta obruč.
Oblékla sis blůzku.
Elegie na sídlišti
Hvězdy ještě nevyšly. Hrany paneláků ostře krájí světlo pouličních lamp. U vchodu se schovávají dvě postavy; nehnutě,jako sochy. Jedna sedí na schodě,s nechápavým výrazem a s pěstmi přitisknutými na pusu.
Postřižiny
Ostříhám ti vlasy a zakopu je na zahradě. Ať si z nich červíci splétají copánky. A sponky s beruškama dej Aničce na panenky. Maminka už tě dlouho česala.
Vždyť prší
Venku prší. Za okny je neurčitě šedo a stejně neurčitě zní dešťové kapky. Sedíš na zemi a prázdné oči upíráš do kouta. Zkusím tě pohladit,ale ucukneš,jako by ses mě štítila.
Trombonistická
Chceš-li míti ruku jistou,staň se, hochu, trombonistou. Naučíš se - máš-li vlohy -jak se trefit do polohy.
Tento um, jak jistě víš,nejen v hudbě uplatníš.