Písmák Jarní variace
Teplo zas olizuje naše paty
zkroucené pod tíhou tajností,
světy poezie růžovoučké
plní mne podivnou radostí.
Desítka 2
Protančíce přes sny doufáme ve zlepšení, ty lahodné dny co každý si ocení. Láska taká-onaká přikrytá je temnou šedí, i muž (žena) časem přitaká když po duši se pohladí. Jako věrný pes co neuteče, jako nic na ostří meče život klidně cupitá a kolena má rozbitá. Čistota - bílá - sama najde se jen zřídka, přec ani dolů po lýtka nebyla nám dána.
Návraty prázdninové
Vracejíce prázdninové vzpomínky doutnáme příbehem, všeobecně příznivé podmínky s velikým výstřihem. Nakouknout chcem blíž kozám tak nadmutým, činí to tíž a svět dost vydutým. Zpátečně vysosat mozkové díry, z křemenů vykřesat plamen velké míry. Sežehnout dokola bližního svého; radši už kofola potěší přítele mého.
Podzimní déšť
Z nebe snášejíce v šedi kapky nekonečně sprintují, všechny nás tedy nepřímo oblévají. Venkem chlad se potuluje a rozbíjí usměvy kol, v nás to špatné sesunuje skrz jeden velký bol. Zamyšlen procházím napříč davem zběsilým, sám sebe provázím tím časem zsinalým. Šlapaje asfaltovou cestu nechávám promočiti se, s myšlenkami na nevěstu oděnou v kráse.
čtrnáctýúnor
Líbivě nádhernážena - kde se vzala. Z radosti zrozenáa trošku by mi dala. Spolu s ní snítnad zítřky lepšími,blízko ji mítse záměry vyššími. Hebkostí obalitsrdce té krásky,dotekem zpomalitživota vrásky.
Cítit
Divoce vydechnoutšpatnosti denní,ruce pak rozpřáhnout- do světa. Něžně se položitna prsty vzduchu,houpavě rozjímat- po celý život. Lásce nadbíhatmílovými kroky,pak jenom užívat- hýčkat své smysly. Oddaně naslouchatpolibkům na rty,v duchu tě vysvlékat- hlavně něžně.
Na kafi
Úsměvům líbeznýmnanesu podlažíhlasem dost vítězným,co brní až v podpaží. Cinkotem zacinkáprůčelí života,když srdce malinkápustí se do světa. Koncovým dotekůmnaliju něhu,citovým zážitkůmzamrazím do příběhu. Temně se přiblížithebkosti ženské,srdce si vytížitdle síly zemské.
Poznám
Chladným průnikům kapekhruď se mocně vzdouvá,čistě, žádný zmatekposlouchám a ona promlouvá. Srdce samé uprostřed,našeptává jasně,předvádí svůj svět,co vypadá moc krásně. Ve zlatě vlasů tvojichprošel bych se rád,užíval ten přepych,že s tebou moh' si hrát. Tak tedy dál k závěrůmvšeobecným záměrům;možná víc než krásku z nebeteď překvapil jsem sám sebe.
Chladno
Ve smutku plápolásamota neštěstí holá. Vinný z chtíče lásky,z toho chladu mám už vrásky. Srdce mé to nesnese,nechci míti deprese. Možná nemoc hlavy,či snad dívky vnadypůsobíc chvěnírády další vysvětlení.
Někdy
V obrazech líčízmodralé oblázky,do ticha křičínemožné otázky. Průchodem veskrze vynutí pozornosta pak vše poslézeukryje pod radost. Líbivým teplemtmou se proletí,pálícím světlemodolá prokletí. Vysněnou chvilkouzapsat ji v paměť,možná i pilkousprávný si udržet námět.
GAP
Laskavou hebkostí
tvých horkých rukou,
svět plný radostí
poznal bych rád.
O ní
Už se trochu blýská
k časům pozdně láskovým,
touha nová se mnou tříská,
na otázky tvé odpovím.
Tenkrát
Tam dole u vody
přehrady drobné,
tenkrát dávno před léty
vidím tvoje oči.
Mraky
Vůkol samé mrakyplné chladné vody;převlečené frakyvidí přes důvody. V každé kapcepodzimního deštěvstřebávám sladce,ba chci ještě. Skrz vzduch lahodnýčtu plynně mezi řádkypříběh lásky náhodný,co chtěl bych zpátky. Dosud jenom zřejměvůně tvojich vlasůprobouzí se ve mětěch prastarých krasů.
Kvůli tobě
Hlasně ve zvucíchdojem se probírák symbolům barevným- do záblesků. Semaforem životalistopad prošustík výbuchům náhrobním- s epitafy. Výdechem pořádnýmradostně hebkýmulevím mysli- kvůli lásce. S lehkostí sněhuprosákne pod kůžizahřeje, zastudí- v srdci.
Desítka
Touha lepším být;
v dobrotě si prostě žít,
chladem procitnout v noci,
kdy šeď si hoví v moci.
Ideální
Ve zvucích obrazů
proplétání páteří
vzývám se z obrazů
v lehkosti peří.
Hlava
Myšlenky se zbláznily,
hlava hlasně tiká,
v oceán se rozlily,
na návrších bliká.
Pro ni
Ve spánku plném tmy
v těch mocninných pocitech
vidím svoje problémy,
jak spí líně na zádech.
Vzpomínky
Memoruji v minulosti
o těch ženách všech,
co hlodaly mi kosti
v teď už dávných dnech.
Ranní káva
Po procitnutí v tom ospalém a ještě chladném letním dni se mi do hlavy dere jen myšlenka na to, jak asi bude chutnan na špičce jazyku první hlt ranního, na někohomoc mléka a moc cukru, kafe. Chutnalo skvěle, ani nevím proč to říkám, vždyť káva je přeci pochutina značně hořkého kalibru a bývá často označována za legální drogu naší společnosti. Možná mají kritikové "kofeinového průmyslu" pravdu, nicméně to je víc informací než potřebuji, a proto nepohrdnu téměř nikdy hrnkem čerstvého nápoje, co má barvu jako sama Afrika.
Konečně jsem vstal.
Odlesk
Když mraky táhnou nebemoči mé to lapíasi tebe nejsem hodenjen v pohledu se topí. V tom oku odlesk matnýpouze úzký proužek jeleč bývá dosti chvatnýa dělá mi jen lokaje. Nepustí mne k tobě blíž,jako suverén se prsíje mi jenom na obtíž,taky se ti hnusí.
Červánky
Z červánků rudýchprší jen tvůj smutekjako lehký, krásný dotekplný je slov dobrých. Já nemůžu stát na té záři,co dělat mám nevím,možná až časem se dozvímv tvé tolik krásné tváři. To je příběh srpnovýsnad se vztahy obnoví.
O nás
Národ náš vstříc zkáze běží,my však pomoct' nemůžeme;jsme na to málo svěží,aspoň mládí si dost užijeme. Závist s pomluvou se dívá,koho tak by ulovily,špatné to moc bývá,když se na nás domluvily. V tomhle já mám žít,cesta je to dlouhá,musel bych však mít,lehká kouzla pouhá.
Ve tmě
Skrz kouř hledímdo temných nocí,co hledám v něm nevím,má však mnoho mocí. Světla tvoří z noci den,když procházím se v tmě,možná to je jenom sen,co probouzí se ve mě. Kroky pomalé ve tmě se ztrácí --smysly se zeptají sladce,zda duše má ještě krvácí,to trvalo jen krátce.
Smích
Umíš se tak krásně smátje to velká zbraň,při tobě tu budu stát,kráskou mou se staň. Vlastnit tě však nechcijen srdce bych rád spojil,no to je láska přeci,v duši bych ji nosil.
Hospudka
Ty piva tady tečou proudem,nálada se dostavujea já sdalším koudemoslavuji – srdce spíše oslavuje. Když vidím to sklo zrosenéústa se mi protahujína tváři tak zblázněnébuňky chuti oslavují,ztoho piva jsou moc zasněné.
Omluva
Omlouvám se panny mé,že přítomnost má není možná,neb časy jsou teď zlésnad je potom někdo dozná. Komu obličej můj tam chyběl,a možná taky vůbec,přátele bych rád viděl,není to snad konec. .
O neznámé krásce
Vítr letní šeptalo neznámé krásce,city naše lechtalpříběh o její lásce. Ona byla smělá,však zvysokého rodu,zdála se tak skvěláinu bez doprovodu. Oči její vidím vdáli,líce jsou moc nádherné;spolu jsme se smálivté chvilce vzájemné.
Pro ránu
Když vyčesávám zvlasů rosu,vypadáš tak úžasně,vzýváš čistou krásuslyším to dost jasně. Nad ránem je chladnoke mně se víc přitul,pocítím to snadno,dám jedničky od nul. Nenutím tě všakdo dotyků zjevných,chtěl bych jenom tak,okusit rtů jemných.