Zpráva
Sedim v koženym křesle.
Leze po mně Pan Polospánek.
V pravé ruce držím sklenku vídeňského taxíka,
popelník ležící na opěrce je nechutně přeplněný
Grázl
Možná se Tě bojím,
možná taky ne.
Ale jedno vím jistě.
Jsi největší grázl, kerýho znám.
V posteli a city
-Strašně moc by mě zajímalo, jak se lidi milujou v jinejch zemích.
Ale proč. Vždyť my už se neumíme milovat ani tady.
Paříž
Sedím u kašny na Saint-Michael,
noc je neobvykle teplá.
Pozoruji korzující páry šťastných, smějících se lidí.
Hudba vyřvávající z barů se snaží vměstnat do jejich mileneckých rozhovorů.
Parfém
Chodím bezvýznamnými uličkami Paříže po boku tvé siluety. Potkávám nenápadné páry milenců, ale přesto. jsou něčím neuvěřitelně vyjímeční. Jejich parfémy se zvláštně doplňují, stejně jako jejich duše.
Zítřek
Víš už dnes mám takový divný pocit ze zítřku.
Znáš to, takové to šimrání okolo žaludku z nejistoty,
snad i ze strachu, že o něco přijdeš.
-Blouzníš. -zeptal se a podíval se na mě dlouhým láskyplným pohledem
Povídam si
-Bála jsem se dne,
už se bojím i noci.
Co dělat mám. Řekni mi.
-Musíš jít tam, kam nikdo z nás nechce vkročit.
Prostě smůla
Klečím uprostřed kaluže.
Srdeční sval je tak sevřený,
že sotva dýchám
a já přesto své hrdlo prolévám desetiletou whisky.
Pořád nám o něco jde
Kroužíš nade mnou jako orel nad mršinou.
Snažím se bojovat,
Nejde to.
Zkouším se skrýt.
Můžeš to pro mě udělat?
Otevři oči.
- Na světě se dá žít.
Podívej.
-Všichni máme problémy.
Víno je život
Láhev je přeplněná červeným vínem,
tak jako lidská duše hříchy.
Sedím,
opíjím se.
Dětství
Chtěla bych tu zůstat,
hrát si s hračkami,
snít o tom, co bude,
počítat úsměvy,
Hezká písnička
Broukám si.
takovou tu naší
nedělej, že si nevzpomínáš
vždyť víš, přece tu.
Paradox
,,Kristepane, co se stalo. '' - řekl jakýsi člověk uvnitř mne
,,To je neuvěřitelné. ''- vykřikly mé hlasivky
,,Proč to udělal. '' - zeptalo se něco ve mně
,,Patří mu to.
Loučím se s tebou
Loučím se s tebou
Sedím na tvé oblíbené židli s vysokým opěradlem. Pamatuješ, jak jsme ji spolu kdysi kupovali v tom zapadlém starožitnictví nedaleko Londýna.
Na svém těle mám ty nejkrásnější šaty s holými zády, jak to máš rád. Vzpomínáš, když jsme je vybírali a řekl jsi: ,,Lásko, schovej si je pro naše výročí.
Těší mne..
Těší mne.
sedím doma,
okolo mě ovzduší zalévá pesimismus
a já skrývám nadšení nad překvapující všedností