Písmák Konečně začátek konce
Když se vše ve vesmíru přestane točitkdyž namaluješ bílou křídou velké monogramy na chodníkkdyž ani fyzikální zákony nedávají smyslkdyž se schoulíš do křesla a tiše pláčeš úplně sámpro ty chvíle se čas zastavilnech slzy padatnepomůže nic ve chvíli kdy i ptáci přestanou zpívattebe nikdo nechytne za ruku a neřekne zůstaň. a ty víš že musíš pro "TO" odejít
Růže
List zkvětu růže padá
a vůně se line po místech kde stojím.
Stonek jako zabodlý stojí ve sněhu.
Nesahej na ni, nesahej
Odpust
Po ulici jdu a cítím slunce na zádech,
jak vypaluje mi ornamenty na rameno.
Je to jako tvé polibky tehdy vnoci,
když jsi celou noc proplakal.
Strach
Kdo vidí mé já.
Ty. Nebo nikdo.
A list ztoho stromu
padá tak pomalu.
Smrt něhy
Kapky deště padají mi do dlaně,
jsou tak horké a pára z nich vychází.
Je cítit vlhkem.
Chci se napít, ale bojím se.
Dlouhých 12 minut mého života
Otevřela jsem oči, prudce mi buší srdce a cítím na čele a dlaních studený pot.
To byl divný sen, tak živý. Netuším kolik je hodin. Dívám se na strop, jsou na něm pohybující se světelné proužky.