Písmák Elisabeth
Za pírka havraní skrývá si tvář,
dávno už ztratila svou svatozář.
Místo slz plameny z očí jí pryští,
výlohy vzpomínek na střepy tříští.
Elisabeth - english version
Her face is hidden in feathers of crow,
She has lost her halo a long time ago.
Tears in her eyes were replaced by flames,
she smashes your memories with power of mace.
Lhář
Sama v temném rohu stála, možná snažila se skrýt, podivně se usmívala, když viděla tě k sobě jít. Myslel sis jak bude skvělé, jen si s jejími city hrát, jen jí dostat do postele, nalhat jí jak máš ji rád. Dýkou do břicha tě bodá, z rány černá krev se valí, čekal jsi, že se ti poddá, a teď sůl tě v ráně pálí. Padneš na zem na kolena, ona ti plivne do tváře, jak moh´s tušit, že tahle žena, má nejspíš čich na lháře.
Démonický básník
U stolu sedím a nevím co psát, kam poděla se můza má, co má mi verše diktovat, co všechna kouzla básní zná. U stolu sedím, už nejde to dál, můza se ztratila,démon se vrátil, co radši by krví po zdech psal,a trpělivost se mnou ztratil. U stolu sedím a tiše váhám, kde ty krásné časy jsou. Po papíru a brku sahám, krví píšu závěť svou.
Jsem..
Jsem jak hvězda co nad hlavou ti září, na pohled chladná a přesto horoucí, mám jednu a přec tisíc tváří, jak luna podobou svou matoucí. (a každý den měním masku svou) Jsem jak vítr co s listy si pohrává, přestože má sílu zničit střechy domů, jak hráč co stále prohrává, co hraje o kapku moudrosti stromů. (a míza mu uniká mezi prsty) Jsem jak otázka za kterou se vykřičník tyčí, položená a přesto zodpovězená, jak vzduch jsem všech a přesto ničí, některým stálá jiným zapovězená. ( a oni se dusí) Jsem jako světla slunečního tok, co obklopí vše a tvoří své stíny, jako týden, měsíc nebo rok, všechny dny stejné, přec každý jiný.
Otázky
Víš. málo se ptáš. snad myslíš, že mě znáš, však nevíš o mě nic, nevidíš mou pravou tvář. A zbytečně hledáš, co nemůžeš najít, ne, nehledej - a ptej se víc, já totiž před tebou nemám co tajit - sám víš, že nemám svatozář.
Zjišťení
Hledala jméno v předlouhém seznamu, Hledala, bála se, čas táhnul se pomalu.
Hledala a pořád nemohla najít, Hledala, přitom dech musela tajit.
Došla až na konec,nenašla nic, Tak oddechla si z plných plic. Plakala, nemohla skrývat své dojetí, nebyl jsi v seznamu vrahových obětí.
Pyromanka
Seděla na zemi, škrtala zápalky, a ty co hořely vracela zpět, v očích jí jiskřilo, hleděla do dálky, ve světle plamenů byl její svět. Seděla na zemi, vzali jí zápalky, a tak si zuřivě kousala ret, někdo jí navlík do svěrací kazajky, a zkropil vodou, co byla jak led. Teď leží na zemi - neměla zápalky, než tiše plápolat, ráč pohasnout hned, jen s malou jiskrou nelze jít do války, tak zhasila požár, co hořel pár let.
Hádej...
Hádej. proč slzy na polštář stékají, proč se řežu potají, proč stíny mne lákají,otázky spát mi nedají. Hádej. proč líc mou zdobí luny zář, proč kápě halí moji tvář, proč stal se ze mě samotář, připadám si jako lhář.
Nic nespravíš...
Můžeš se svým skutkům smát, můžeš sebe sama litovat, vrátit vše zpět si můžeš přát, nebo si to vyčítat. Ale tím nic nespravíš. Můžeš probdít celou noc, můžeš prosit o pomoc, či čekat na vyšší moc. Ale tím nic nespravíš.
Zrcadlo
Za světem ze skla, zbyl jenom žal, naděje teskná, však přežívá dál.
Za skleněnou vrstvou, kde jsou jen závěje, kde děje se všechno, a kde se nic neděje.
Co zde znamená zemřít, co znamená žít . nemůžeš bdít a nemůžeš snít, jen odrazem skutečna musíš zde "být".
Upír a vlkodlak
Měsíc je v úplňku, ulice tichá, už je ti v patách, už za krk ti dýchá. Chceš utéct pryč, ty zářivé oči. Už jen pár minut a život tvůj zkončí. Krev teče na chodník, z dáli zazní vytí vlčí, černý stín zvedne hlavu a tiše vrčí.
Smrt anděla
Dívka sedí v rohu tiše, v ruce svírá rudou růži, krví na zem vzkazy píše, trny jí rozedírají kůži. Oči smutkem zmáčené, ruce celé od krve, srdce její je zmučené, dnes nebylo to poprvé. Slzy její v krev se mění, musela se svých snů vzdát, dávno upadla v zapomění, a nikdo jí už nemá rád. Padlý anděl s bledou tváří, slunce za obzor zapadá, anděl s vyhaslou svatozáří, ta křehká růže uvadá.
Dračí nenávist
Nesnáším lež a nesnáším nevěru, nemnoho bytostí získá mou důvěru. Nesnáším faleš a nesnáším závist, ve svém srdci nosím nenávist. Nesnáším sobectví a nesnáším posměch, aby se nepravdy každičký doslech . To jsou všechno vlastnosti lidí, bytostí, které se považují za pány tvorstva, bytostí, které ze srdce NENÁVIDÍM.