Písmák Svět mýma očima :)
Svět
z každý strany zauzlený
závany zkaženejch uliček,
kde všechna okna zhasínaj ve stejnou chvíli
Sluneční soustava
´
Nepohlížej do oken,
střípky na obloze řeknou, že už je čas jít,.
Přimalujem v okenní skla Slunce,
Za okny psychiatrický léčebny
***
plastový hrníček smlíkem
barvy mlhy nechtěného rána
a jen ticho
Naivní
Zase jednou ptáš se,
zda to je déšť, co se kolem Tebe vznáší,
ale něco Ti říká
„holka hloupá, nejsi vpohádce“
Okvětní lístky kopretin
***
okvětní lístky kopretin
na podlaze jako na šachovnici
/na těch černých jako by jich bylo víc/
Napořád
sukénky zbolestí
korunka zmramoru
kouzelný proutek
/černá políčka vkalendáři/
Sedmikráska
Ve spleti ostří
ztratila jsem kvítek
mezi květy kosatců
-sedmikráska-
Living in a lie
Bílej kus papíru pod tužkou sbílou tuhou,
otrávený myšlenky pachutí skutečnosti,
a jako jedna velká lež
pláču falešný slzy na prolhanou perleť
Toulky poezií
Když vedle tisíců tváří vnímám jen tu Tvou,
nedokážu říct, že nemiluju
a ze všech lží věřím té Tvé
. rázem potápím skepse do tajů lehkomyslnosti.
Lhostejná k nadějím
Někdo zaklepal na dveře.
Memoáry - nápisy na stěnách
otisky rtů vsádrovejch odlitcích,
útržky zposledních dopisů
Kvůli Vám
„Otočit, zamířit, prostřelit. “
Pod tíhou lidský nenávisti
mezi šlápoty zloby ve sněhu -
v blátě špinavejch nynějšků
Jen jedna zapomenutelná lovestory
/Srdce v příslibech lásky jeho,hříšné rty na rtech jiného/
jen další zapomenutelná lovestoryv mým deníčku-na pohádky-
prý mě máš přečtenou
***
Úryvek z jizev mého srdce
Brána, stavěná zkapiček strachu
touha milenky, neznaje bázně,
odhodlanost upírů,
co nad ránem bojí se jít spát
Dnes a zítra
Jeho píseň doznívala vtónech mých rtů
sváděla mě khříchům,
a vpoutech největších tužeb
chtěla jsem dýchat…
V tu chvíli
Vtu chvíli
jsem netušila, kde jsem.
jen hvězdy na řasách
mraky u nohou
Slova jiných
Melancholická hudba přiměla den se vlády vzdát,
ve stínu jeho nesplnitelného slibu
na pomníku mých vzpomínek
čekám, až přijede ve spárech noci
Poslední večer
Žiju i nežiju,
létám, přec padám.
je konec, já
všechno už vzdávám
Nepřišel
Volala jsem
/zůstaň/
jen zčeřila se vodní hladina
nad utopeným
Zimní
Zemdlelý kvítek na dlaních dítěte
horký mráz
sněhu jas.
Zpěv němé komety nad zimou
Bez názvu
Jediná slza - a zapomněla na všechny úsměvy.
Zaslepená jeho vinou běžela vstříc šípům,z luku v jeho dlaních zkrápěných touhouzraňovat. I podlehla hrotům dávných dnůa bezmocná lehkost jejího bytí odlétla kamsi do prázdna,a brána chvil, co na ní vyčkávala
se zavírá. .
Hřbitovní
Vnekončících uličkách pod křídly mlhy
ztratila cestu do prázdna.
vblízkosti tisíce lidských duší
a přec tak sama,