Jaro a hašiš
Slunce se dere do zmrzlé půdy,
otisky milců taví noční svíce.
Prsty se ptají: Kdo ví kudy.
Spletité stezky tají rozkošnice.
Když stranou odvráceného slunce
Být středem slunečních hodin,
který nevrhá.
Být přesýpacím bez dna,
na patře trne dlouze louhovaný
cosi zvířecího volalo po odplatě
stála tam
zalepená
/jako stránka z pornočasopisu
rodičů třináctiletého chlapce/
Když se probírá, je hudbou, chci naslouchat
Když se probírá zčernalým stříbrem
na stránkách vzpomínkami zaprášených alb,
obrací dvě třetiny nevynucených úsměvů
a zbytek instalovaných překvapení zdárků
Na zastávkách umíraly lítací sny
Na zastávkách umíraly lítací sny
ráno zběsile dejchalo svátečností jako vánoční kapr pod nožem umazaným džemem /sladký konec/ a chodci prořízli mléčný bar zamlžených ulic, chvátají naplnit busy a vlaky - rakve všedností pachy prvních kafí a ospalých polibků po deseti letech unavených manželství a vyrobenými vůněmi past a pastí v jinak upocených podpaždích - kryty hniloby pracovních postupů a kámoš řikal, že ženský taky smrděj, ale přitom je nešťastnej, protože si kvůli němu už jedna stoupla na špičky, aby se podívala do smyčky smysluplnějšího nebytí a oběma se nám líbí jedna, co prodává nádherný úsměvy za dobrý slovo, já majitel nejlepších slov maloměsta /hovno, kurva, duše/ se jí zase bojím podívat do světel, /lovec, šelma, obětina/ asi aby nepoznala, že jsem těhotný starcem, dítětem a svět se stal bojištěm hodokvasem pohřebištěm /podomních dealerů svých iluzí o štěstí/ stánkaři vybalili kolkovaný příslib konce pro všechny, co si nechtěj, neuměj stoupat na špičky, aby se rozhlídli a vyděsili. to ráno, kdy na zástávkách umíraly lítací sny.
Půlnoční mše za ranní potrat
Půlnoční mše za ranní potrat
Když se procházím podél večerního Labe, hladina zrcadlí můj stín umdlívající do prázdna. Samotou bych dokázal zadusit přelidněný města plný strachu ze zbrojení a pandemických chřipek z nakažených přání pevnýho zdraví šeptaných do mobilů. Po řece pošlu zprávu do ubrečených koryt a ke břehům zatopených stop kubánských disidentů: Zase jsme propásli tu apokelipsu. /Gotický chrliče žerou postmoderní architekty z papundeklových tácků, ropa prej dochází a tiskoví mluvčí cizími slovy do němoty opakují, že to je to gró, jako když se v deseti učili říkat kurva.
Holubí vzdor
Vztyčené prsy vyzývavých chrámů, dóžecí břicha ze střev zlatých rámů snad čímsi lidským páchnou po staletí. Hnilobou, plísní, lýkem na oprátky lopotou lůzy, potem pro desátky či zvůlí moci - nakažlivou snětí. Veřeje křídel vytržených z pantů holubích rváčů - exulantů, vyhnanců zbitých vlastní tíhou vzdoru, co nesou bohům nežádoucích zpráv nad nimby moudrých, pokálených hlav chvalozpěv dnes a zítra předzvěst moru. Davte se peřím rozvířeným v davu, kašlete lži, co chválí pyšnou slávu, klaňte se sluhům po pás nebo níž.
Mezi hrncem a mincí / Lada 2007
Lisují nás mezi dnem hrnce s mýdlovou vodou - čistotou kojenců zadnic a mincí usmolenou bříšky z příběhů tisíce a jednoho štěstí je podzim, vítr se rozběhl do polí a kluci se smíchem pustili compyV sauně "Už jsi hrál warriora trojku. " /civí chlápkovi do rozkroku/ "Kluci, sundejte si ty plavky nebo se vám zapařej. " /jako bych nevěděl, že se obludná propast mezi dětstvím a dospělostí měří na velikost penisů/ ze zahrad vůně pálenýho listí, pasažéři smaží pomfrityLadu mi nejvíc připomíná ten starej cikán, co vozí svých šest dětí v rezavym žigulíku /koupil ho od mýho táty/ - smějou se jinak, utíraj si soply do rukávů a občas smrděj kouřem.
Korálová
Zas mraky slepý mapy pomatených c'est la vie a stíny na rtech rozdrásaných od života - trest. - boží - (carpe) Diem pannu svést /láví tvý vlasy ohněm koňaku/ pro řecký hříchy říhat do brlohů a lýtko bílý vzorem iónských slohů pod sukní, co se touhou nemihotá /a pohled s vášní zimních bodláků/ Zas topoly svědky splínů letních bouří, - in vítr veritesk, na dnech vín sebe obelhávat neloví šelma rudá - v slunce mhouří /nekyne královna korálová/ za snůšku lesních jahod v šíji šílím jen jelen v říji volem podnapilým zapřažen, citem chudým brát i dávat /nasušit, co léto nezachová/ .
Pro babiččiny nemohoucí nohy
Pro babiččiny nemohoucí nohy
Jako pižmem čpící parfém transsexuála v poloprázdnym MHD chci se vetřít pod kůži Neotrubcům Všehofobům MedoJedům i vás pustit vstát v místě kde skíni v troleje visí vlajky - plíny pro rómský matky od dvanácti apoštolů z vyflákaných orlojů /falešných zajatců představ o svobodě/ dnes totiž s pokorou kleju pro babiččiny nemohoucí nohy /trmácí dítě fantazie k Pražskýmu Jezulátku - tehdy sváteční jako bonbón - třpytící viselec na borovici, když les voněl tapetový vězení puberťáků - zajatců falešných představ o svobodě. / proč slova nehladí jako upracované ruce.
Na klikách věšely se ruce
V nesvětě na klikách věšely se ruce, bez klepání - vyděrači chtíče. (spermomat na z manikúry mandragoru - maggie vietnamskejch prodavačů nudlí) Za dveřma sedmkrát certifikovaný štěstí v kvádru za dvacet hadrů - čeká tě někdy mezi obědem a sváčou "Jsme tu jedna velká flexibilní rodina. " zubí se vykotlanym smrdutym úsměvem asi jako ten bezdomovec, co pořvával na pani s nanukem Magnum: "Jsem čaroděj ze země koz. " a máchal ve vzduchu rukama, jako by hnět bábovičky pro její tři děti.
Co všechno bych pro vás neudělal
Co všechno bych pro vás neudělal
Ne, vážně bych nešel na ekonomku,protože si libuju v nelibosti bankomatůa televizních reklam. Až zase povoluju s kámošem u baru,že dneska se dělá umění kálením hoven v galeriích,nebudu myslet na to, že je mi zima od nohou,ale zkusím se podívat někomu do očí. a nebudu vám líbat vnitřnostia nepopíšu pachuť svý krve od nervů rozhryzaných rtůa nevzdám se pošetilostí pro potřebyAsi bych nikdy nepůjčil kamarádům peníze na drogy,protože čím jsem starší, tím víc se bojím smrti/anebo proboha nevěřím, že mi je vrátí. /Nezašeptám svý sestře a jejím dětem, že je mám rád,protože jsou příliš daleko a křičet nechci,abych se nevzbudil.
Dovolení lidé
Dovolení lidé
Ponořil jsem se do ženy, abych se neutopil v sobě. Prsty mi vyoráš řádky do vlhkých vlasů z upocených rán všedních orgasmů - snad půda připravená pro setbu citů. Z přízemí dětský pláč ohlásil nutnost zrození a na zdi prošlý kalendář adventní pošetilost koloběhů. Ani tenhle svátek jsem nedojedl, ty však klidně zazívej do jarního jitra.
Zapálím Petrohrad
Zapálím Petrohrad
Až deštěm zavoní v ulicích prach, já prásknu do bot bičem vlastní pozůstalosti. Poběžím v Petrohrad napříč představám, na rybím trhu vtáhnu chřípím smrad, kterej mi bude vonět víc než klíny pouličních poběhlic. Na -tskym bulváru zapálim si žváro vod posledního bezdomovce a budu hltat všechny kouře jako kámoš Fjodor. Vyleju petrolej z lamp a zapálím to Péťovo hračkářství a jen stěží hrábnu křižníkům do zasněžených stěžňů svou nicotností.
Dieta podle Kurta Cobaina coby antického hrdiny
Dieta podle Kurta Cobaina coby antického hrdiny
Jo tak tebe už ty moje kecy jako nezajímaj. /Slova tisíckrát vepsaná do vlysu chatrného chrámu Venušina jazykem mrtvým tak, že páchne mi polibkem chiméry balzamované v lihu/ Nemůžu tě dostat z mý hlavy - budu si jí muset ustřelit jako ten váš Kurt, abych se začal na věci koukat objektivně. Jů, taky ses změnila. /V prázdném amfiteátru, kde i ženské role hrají muži, kde se pocity vyjadřují maskou, nese nekonečně dlouhá ozvěna poslední ortel bohyně osudové msty/ Znásilni mě, znásilni mě, znásilni mě.
Úsměv pro cikánku
Úsměv pro cikánku
Drnčela kvapík na náměstí, baletka k smíchu pro kočičí hlavy. "Hej mladej. Šlapeš po neštěstí nebo se mračíš jen tak vod únavy. " Za vercajk kočár s harampádím, ve vráskách červeň z lepu levných vín.
Protivyl
Protivyl
Bouří svou čeřit kouře po lokálu nečtená závěť panelových stěn z podpaždí lidem lízat samochválu zabalen, zvážen, zahozen. Šedivé škleby ve sklech výkladních sborovou lží i šepot pravdy ztich, můj smích si kulhá za ozvěnou studenou, prázdnou, pomatenou z propadlých očí slepých kariér, zní smích ten v křeči z nižších sfér. Spráskaný pes své marné proti vyl, do oken nic mým pánům protivil se vždy, když tančím tříakordů, vesele jančím s Ančí Mordů- Kaz. /na zubech časů vašich.
Hádala se věda s uměním
Hádala se věda s uměním
věda vede k více věcem ví, že víc je vědět víc že je lépe slepou vizí vzít pro vzorky na Měsíc kosmického člunu nežli s lepou děvou cizí pěti písně v Lunu věda vede i na body co by bylo. coby. staletí by neletěla kdyby hradby doby nedobyla věda teda ti to múzo nedá hanit ji rok od roku vědu tu co brk můj zvedá k píšícímu pokroku. neupíšeš centropenem neprosadíš prosperitu více kde je jablek s křenem stopro šťávy v igelitu vida vědo, možná vedeš /podivína nepodvedeš/ od deseti k pěti /v poločase rozpadu/ lepší v Lunu pěti /hledíc zpříma dozadu/.
JINOTAJE
JINOTAJE
Udělali jsme si tu renesanci v posteli na zaschlým ze mě Dík bejby, žes mi dala poznat taky baroko, protože v šerosvitu prej bréčim světlo. Stereo Líza už necvičí s Vinčim potutelný úsměvy /a dolby prej jen v Louvru/ Noční hlídka kalí zas a všude svinčík To se to teplem tetelilo v potu Jsem dost pod, třímám foto a víš co. Beze studu - ono to studí - asi osud Chci odsud Jenže nesněží - netaje a dotyk škrábe jak dámu pracky hranostaje i tys byla vždycky jiná, když si líně tála v mých prstech.
Básník onlájn
Básník onlájn
nula nula jedna nula Lunu nula neminula controlvéčko váhavě v sázku lásku kopíruju /nechtíc máslo na hlavě/ skládám vkládám importuju nulu nulu jedničku ódu v kódu - básničku ve dvojkový soustavě surfuju a onlájnuju vektor sektor nalajnuju život z gigabitů restartuju generuju /cizích cézet citů/ tvořím nořím masturbuju Xchat Xporn orální soubor slov virtuální sbírky megahitů E-pilog: 0100011010 11001 01010 100110 1101 0 010 1100 1000 0 11100 11100 1110 100 1 (mno, ten rytmus trošku hapruje, nó).
Kazatel bez příčiny
Kazatel bez příčiny
V probdělých nocích levným snářem, co stéká hlavy drakobijců, ze šesti pravd byl sedmilhářem a vlákna tětiv trhal snivcům. Amorům těm co zraků stínaj, do očí vehnal přikázání, ať myšlénky mé (ne) u Sínaj (a slepcům kázal na úbočí) - byť krásné je to usínání - (i já sám déle již prost očí) a tam bych kázal. . na úbočí.
Merry X-mas
Merry X-mas
Merry, merry: „Čerstvé ryby. “ Zaplať pánbu jeho chyby. Merry, merry člověka leklá ryba neleká. Merry, merry: „Mrtvý maso.
volavé bolaví
volavé bolaví
baterka na pět voltů vybitá žárovka blik blik tmou se rozkmitá /pěkně to v ní hapruje/ a vzpomíná: /jak to šajnilo/ volavkou puštěnou ve voliéru volané ano v šátek vod éte ru ce bez volantu po ne byl lodí na vodách bez lano ví m tvé ano snáší jiných větrů snil teď pšoukem z přejedených vět rů že volně s lakem Lybarem /konzervovaná, aby bylo na co vzpomínat. / a polibek jen s oparem - mok vá žně chtěla by kámoše z vá šně. Toho vola. ví c už jen slova zpřetrhaná na konci nepovedeného verše /volím bol ka polívku - klauna/foto: www.
Valpuržina noc
Valpuržina noc
Prej poslední noc Valpuržina prej poslední to poslání žel valem pružným hlavy stíná až po polední pokání. Jen v duchu toho dehtu dýše sám démon na dně kulatin a s každým dalším jako klišé mi ze tmy zní smích Valpuržin. Prej poslední noc Valpuržina rej boj s tmou řev a kocovina.
Vrány
Vrány
Letěly polem černý dámy, letěly v rouše smutečním. V cáry drásaly rána vrány, křivily křikem jitřní stín. Letěly mlhou do podzimu a větrem řvaly svoje krá. Spěchaly deštěm pro novinu, zem máti že zas umírá.
Co je to ta víla?
Co je to ta víla. Budoucnost je nejistá, říká mi jehovista. Volá na mě ze dveří: „Shoří ti, co nevěří. Budou padat žáby z nebe, tejká se to taky tebe.
Prším
PršímPodzimně prším z oblak žalu,skrápím prach letních vzpomínek. Oděné v novém overalustékají city z ramínek. Nedolétnou ti více k ušímmé tóny tklivé symfonie. Pro naši lásku nářkem pršímty neslyšené elegie.
Dovolte mi, abych Vás doplnil, pane Shakespeare!
Dovolte mi, abych Vás doplnil, pane Shakespeare. Moudrý klasik kdysi napsal:"Láska je jako děcko, jež touží po všem, co má na očích. "Dobrá tedy. A co třeba takto:Láska je nezvedený fracek, co křičí před kýčovitou výlohou plnou barevných plyšových nesmyslů a jen bezděčně ukazuje tu a tam a žadoní a škemrá a tahá za rukáv, jako by nevědělo, že se mu po růžovém pokojíčku válí hromady jiných hraček - panenek bez očí, medvídků bez rukou, autíček bez kol - hraček, kterých si nikdy nevážilo,- hraček, které vždy odhodí, jen co se nablízku objeví jiná, nejlépe ta co patří někomu jinému.
Bezcenný poklad z pětky
Bezcenný poklad z pětkyFrontím se pokradmu na pátou pokladnukladu svý nákupyna pás tipohledem chtěl bych se(možná to nezvládnu)chtěl bych se na toběnapásti- ruce tvé svižní kolibřícipoletují po klávesniciproč nejsem pro ně květinou. Nekonečně kupa nákupujak křeček běží v kolečku(proč mě ten chlápek u vstupu. )vstříc tvému z krajek oblečku. mm, tak nekonečně běží-.
Psí cit
Můj pes má zvláštní čuch -čuch co se jen tak nevidí. On slastně hltá puch -puch linoucí se od lidí. Tak od soboty do pátkunad parfém svůdné ženyna pozdrav jí u zadkučichá věci nedotřený. Snad měl bych si z něj příklad vzít,naproti krásným obličejůmnasměrovat svůj citv kurz špatným lidským obyčejům.