Písmák NENÍ ZÍTŘKŮ
Bez pečetě dopisa na konci podpischybí. Beze slov řádky,slova psaná perem suchým,kde inkoust je, tam není papír. Ne, ještě ne. Ještě nezačít psát,vždyť ještě odvahu jsem nestačila posbírat,myšlenky spoutat ještě nevím jak.
ČEKÁM
Pro paní svou šel jsi včera bojovat,pod oknem jejím nechal‘s rudou růži,jak se na rytíře sluší. Rukojeť meče pevně jsi svíral,se sklopenou hlavou odcházel jsi,aby tvé dlouhé hnědé vlasy zakryly slzy. Jak ztěžkla zbroj, když vzpomněl sis,že do její náruče víckrát se nevrátíš.
Včera když svítalo stála jsem pod oknem,s rudou růží jsem doufala,že naposled se k sobě přitisknem‘,s růží jsem na tebe volala.
TOUHA PO DRAKU
Ač víčka schovat chtějí oči,ač se tělo sklání únavoua tváře bledé už více neplanou,přece na duši klid máma nic mě neruší. Všechno klidně lehce plyne,nikde žádný strach a chlad. Jen nádech. Výdech.
USPÁVANKA
Zavři ty svoje dračí oči,vždyť za okny už Paní Noc,čeká jen na to, až ty půjdeš spát,protože chce vidět, jak sní drak. Zavři ty svoje oči dračí,ať na obloze hvězdy,nemusí se stydět za svou zář,která je tak slabá proti záři,kterou má v očích dobrý drak. Zavři svoje oči dráčkua Světa Stínů nemusíš se bát. Až usneš, tak pak,pro tebe budou květy vonět,pro tebe budou hvězdy plát.
PROBUZENÍ
Tiše se Slunce vkrádápod tvá víčka. Tak neboj se těch paprskůa roztáhni křídla,ať ranní rosa z nich osychá. Nadechni se zhlubokachladného vánku. Vstávej.
ŽIVOT V LETU
Neznají své štěstí ti,kdo nepoznají strasti stáří,kdo s úsměvem na mladé tváři,otevřou svou náruč smrti. Netuší, že jsou miláčky bohů,že jen díky nim směli odejítdřív než ztratili svoje sny. Neví ani to, že bohové nejsou. Kdo poznal krásu smrti v letu,už nechce zemřít jinak,zemřít ve chvíli, kdy už nemůže vzlétnout.
ŠEDIVÁ
Když život hroutí se před očima,ztrácí veškerý svůj smysla nemá již žádný cíl a směr,není už nic než strach. Pak snad přijde ta vytoužená,vytoužená rána z milostia sladká chuť krve na rtech. Přebije hořkou příchuť bolesti. Až řádky vezme časa naše nesmrtelné skutky odnese smrt.