ŽIVOT V LETU

Neznají své štěstí ti,
kdo nepoznají strasti stáří,
kdo s úsměvem na mladé tváři,
otevřou svou náruč smrti.
Netuší, že jsou miláčky bohů,
že jen díky nim směli odejít
dřív než ztratili svoje sny.
Neví ani to, že bohové nejsou.
Kdo poznal krásu smrti v letu,
už nechce zemřít jinak,
zemřít ve chvíli, kdy už nemůže vzlétnout.
Ochablá lidská mysl si pamatuje
hvězdu, která zářila jasně a rychle zhasla,
ne tu, která zvolna pohasínala.
Kdo tohle tuší?
Kdo zemřel utrápen ve chvíli,
kdy už měl všechno za sebou,
zná tu přitažlivě nahořklou chuť
smrti, která přichází tehdy,
kdy začíná život dle našich snů.
Střelte mi šíp do srdce až roztáhnu křídla
a vzlétnu vstříc slunci.
Zabijte mě v letu,
protože neumím a nechci přistávat.