Písmák Vražda květin ve váze
Stůl je slavnostně prostřený.
Ani květiny ve váze nechybí.
Avšak stále prázdné židle
křičí do čtyř bílých stěn,
Dodatečná
Vplétám do tvých vlasů květiny
snad všech druhů, barev, vůní,
aby jsi navždy věděla,
že jsi mou krásnou tůní.
Zlá sudička?
Jablka nepadaj
daleko od stromu
a lidi neuměj
odvrátit pohromu
Špína na tvých dlaních je věčná
…tak, jako Noterdam.
Tak, jako rozpačitý úsměv Mony Lisy.
Tak, jako atomová bomba nad Hirošimou.
Tak, jako každá vteřina Tvého života.
Modré z nebe, vílám na šaty
Zeptej se nočních můr,
jestli šanci Ti dají.
Zeptej se lesních víl,
jestli Tvou lásku znají.
Prý zavolá mi
…až nechám udělat si plastiku.
Prý zavolá mi,
až začnu poslouchat klasiku.
Prý zavolá mi,
Vteřiny věčnosti
Snad příčky letadel
co letí do dálky,
snad na zemi rozsypané
duhové korálky.
Ta bába od nádobí
Jen to špinavé nádobí
čeká na ni.
Až ho umeje.
Ale i to jí pohrdá.
Rovnátka na duši
Prototyp rovnátek na duši
snad nějaký vědec už tuší,
jak vyrobit tuhle věcičku
pro doktory a jejich prácičku.
Sladké léto
Barvím Tvou kůži
letními třešněmi.
Smáčím Tvé rty
šťávou zjahod.
Nedokončená, "romantická"
Modré,
malé květinky, uprostřed zeleného trávníku
vypadají tak nevinně.
Asi jako,
Pár hloupých vět
Když je noc dlouhá
Tvé doteky mi chybí.
Myšlenka pouhá
sama sobě se stydí.
Vtekl bych do Říma
Až slunce zapadne,
budu Tě milovat.
Až slunce zapadne,
nesnaž se vzdorovat.
Těžká doba
Ve svém mustangu zroku ’75
projíždím ranními ulicemi,
které jsou zase o něco šedivější
než byly včera.
Pokušení barvy krve
Tvá slova, derou se mi do žil.
Říkáš : „Málo jsi toho prožil.
Se mnou můžeš poznat celý svět.
Jenom musíš chtít, pít lidskou krev.
Prý před Bohem jsme si všichni rovni. Kecy!
Proč se nebráníš,
když Ti bodají nůž do Tvého srdce.
Proč pláčeš,
když říkají :“Miluji Tě“.
Cítím tvé polibky
Viděl jsem pršet,
květiny znebe.
Viděl jsem vsobě,
i kousek Tebe.
A ptáci odlétnou
Možná,
druhý den zahojí všechny rány.
A střípky zla
se rozplynou sranní mlhou.
Když budeš zrnkem písku
Když budeš paprskem slunce,
Já chci být kapkou rosy.
Když budeš celou zemí,
Já pak chci chodit bosý.
Někdy bývá vše tak, jak má být
Když vítr hraje listí do tance,
tu tichou, božskou Devátou.
Když pozlacená svatá monstrance,
tiše se modlí, vzajetí stínů kostela.
Zloděj duší
Mezi noty zloděj duší.
Jeho oběť snad jen tuší.
Jak je snadné přijít o ni.
Na kostele zvon už zvoní.
Nebe šedou barvu nosí
Tvé ruce drtí kousky hlíny.
Zhlavy nemůžeš vyhnat splíny.
Nebe šedou barvu nosí.
Ty kráčíš přes strniště bosý.
Když dojdou i bohové pojdou
Nechci tomu uvěřit,
že jsou alfou i omegou.
Nechci tomu uvěřit,
že udělají člověka šťastným.
Pavouci obvykle koušou třikrát
Je hodně tvorů,
Co Vás mohou štípnout.
Proč taky ne.
Někdy vobraně,
Starý námořník
Suché větve starých stromů
a zarostlá cesta domů
šeptají Ti : \" Už máš čas,
už zešedl poslední vlas \".
Rok 1692 v Salemu
Divoké pohledy
a smutné myšlenky
provází Vás cestou
kvěčnosti.
Pláč černých andělů
Černá slza
Ti stéká po tváři.
Jen šmouha
po ní zůstává.
Mezi nebem a zemí
Na pavučině mezi stromy
zastavil se udýchaný čas
na krátký okamžik vrytmu doby
smím tě líbat, hladit zas.
Co ti šeptám...
Šeptám ti něžně
do tvého ucha,
že tě chci malovat
jak Alfons Mucha.
Proč nechodím do baru
Seděl jsem vbaru
celý den
kolem mě se střídali lidé
povídali.
Snad právě proto...
Jsem přesycen informacemi
o Tobě a Tvém životě.
Vím, kdy vstáváš,
co snídáš i jak to máš ráda.
(Některé) ženy jsou zbytečné
Seděly naproti mě.
Dvě dívky. Ve vlaku.
Mladé.
Můj obyčejnej svět
Tak už se neboj a vystup zdavu,
jenom se postav, zvedni svou hlavu,
aby jsi poznal, za co svět stojí,
většina ran rychle se zhojí.
Jsi mi krásná
Jak jsi krásná,
když se zlobíš,
jak jsi jiná,
když se bojíš.
Mefisto
Někdy slyším zpívat anděly,
když smutné ráno topí se vmlze,
a zikony Panny Marie,
oči ďáblovy dívají se drze.
Asi je pozdě
Svět se na chvíli zastavil.
Teď je čas podívat se zpátky.
Copak se nikdy nepoučíme.
Kde je láska a úcta kčlověku.
X důvodů proč Tě miluji
Tvé oči krásná a tak hluboké,
že utopit se vnich je tak snadné.
Tvou tvář, kterou vytesal
snad sám Michalangelo.
Zajatci okamžiků
Když dopadají kapky deště
do oken našich duší,
já píšu po Tvém těle,
jak na pergamen černou tuží.
Nebe
Nebe je starý pes
opuštěný na chodníku.
Nebe je strom
ohýbající se ve větru.
Rozchod
Já ještě ani nevím,
jak ti to vlastně povím,
že snámi je už konec,
že zazvonil nám zvonec.
Sportujte!
V zdravém těle zdravý duch
v nezdravém jen samý puch.
Proto cvičím, běhám, plavu
dělám dřepy, kroutím hlavu.
No tak to ubal!
Ubal mi ještě jeden
ať je mi tady líp.
Nesmět si dát teď práska
no to bych radši chcíp.
Tvůj úsměv
. krásný jako letní nebe
bez mraků.
Hledám ho všude.
V prázdné posteli.
Mládeži nepřístupné
Asi se poznáme blíž
já totiž zajedu níž
do tvého krásného těla
tak je to správné, tohle jsi chtěla.
Nic novýho
Akcie na burze
lehce klesly.
Rodiče nepřestali
řvát na své děti.
Asi jsem parchant
Někdy mám pocit,
že jsem ten nejnešťastnější
člověk
na tomhle zkurveným
Kolotoč všedních dní
To ráno
se mi nechtělo vstát, ale
musel jsem.
Nechtělo se mi holit, ale
A jasně svítí měsíc
Jasně svítí měsíc.
Piju pivo a koukám
na tebe.
Odcházíme ven.
Čekám na zázrak
Dnes není vhodná doba
na zázraky.
Není na ně čas.
Nedají se vysvětlit.
Cestou do práce
Seděla jsi naproti mně.
V metru
Byla jsi krásná.
Díval jsem se na tebe.
Vzkaz pro tebe
Hledáš opravdovou silnou lásku .
Najdi si muže,
který má za sebou velkou bolest,
který v životě neměl nic zadarmo.
Věřím
Věřím vlásku.
Věřím, že láska je silnější
než smrt.
Věřím vdobro
Vidíte to?
Je tolik krásy na světě.
Jen se člověk musí
umět dívat.
Pole plné slunečnic,
Projížďka životem
Opojná vůně benzínu,
tak nastartuj a jedem,
projedem´ rychle zatáčkou,
udělat myšku svedem´.
Asi to bude tím
Tok tvých slov se nedal zastavit.
Tak jako silná jarní voda.
Přemýšlel jsem.
O Tobě.
Rande nic moc
Seděla jsi naproti mě,
vyprávěla kolik už si měla kluků,
a kolik jich máš.
Díval jsem se na tebe
Byl jsem šťastný muž
To ráno jsi byla obzvlášť krásná.
Tvé mokré vlasy a kapičky vody,
kterým se evidentně líbilo na tvé pokožce,
paprsky vody na tebe dopadaly
Ve frontě na štěstí
Ve frontě na štěstí všichni tu
čekáme
když příjdem´ na řadu slyšíme:
"nemáme".
Chci odlétnout
Mraky co putují
po obloze
se skládají do zvláštních
tvarů.
Óda na měsíc
Jak Měsíc dneska jasně září
jak tajemně se z nebe tváří.
Jak diamant v modrém sametu
jak blízko tu krásu máme tu.
Rýmování
Jako šumí listí stromů
tak je jedna cesta domů.
Jako v létě tiché noci
má nás luna ve své moci.
Sama proti sobě
Naše velký rande
nezačalo zrovna špatně
i když jeho konec
pamatuju si jen matně.
Představa poklidného stáří
Popíjím svou oblíbenou značku vína
a čtu svou oblíbenou knihu.
Sedím ve svém oblíbeném křesle
a život kolem mne utíká.
Máte svého prince?
Kdo ublížil ti lásko,
proč vyhasly tvé oči
a slzy jako perly
stékají v rytmu noci.
6.srpen 1945
Teplo jako vpekle
a stromy náhle bez listí
jsou němými svědky
jejich trpkého konce.
Zamilovaná
Když jsme se poprvé potkali
a oči naše se setkaly,
oba dva jsme hned tušili,
a hrozně moc se těšili.
Recept na vstávání
Ráno začal budík zvonit,
rychle se schovám pod peřinu,
dal bych miliony za to,
smět usnout ještě na vteřinu.
Na kolotoči lhaní
Už nám tolik nejde
dívat se zočí do očí,
kolotoč zrad a lhaní,
se snámi náhle roztočil.
Krutá hra
Už zase se mnou hraješ
svojí temnou, krutou hru,
jsi dívka, která místo srdce má
ledově chladnou kru.
Svatební den
Až se všude rozezní
naše zvony svatební
před oltářem budem stát
pan farář se bude ptát.
Zpověď slabocha
Chci být stále dítětem
snívat si svůj svět
nechci býti dospělým
trhat reality květ.
Možná
Možná, že existuje bůh.
A možná, že ne.
Možná, že jsem dobrý člověk.
A možná ne.
Rozdvojenost
Chce se mi smát
zároveň i brečet
chce se mi mlčet
zároveň i ječet.
To jsi TY!
Tebe a tvých řečí
už mám vážně dost
mučíš mně snad jenom
sobě pro radost.
Dřív
Dřív byly cesty schůdnější.
Dřív byly ženy svůdnější.
Dřív měli lidi k sobě blíž.
Dřív byly hvězdy o dost níž.
Sám
Samotný jdu ulicí dlouhou
a pomalu umírám touhou.
Věčnou touhou Tebe najít
kam až budu muset zajít .
Hokej CZ
Když vidím na ledě českého lva,
pocítím ihned národní hrdost,
na muže, kteří tuto hru hrají,
ve které vítězí chytrost a tvrdost.
Krásná smrt
Nikdy se už nevrátím
zokružní jízdy po tvém těle,
sama jsi mi otevřela bránu,
já neklepal a vstoupil směle.
Marný boj
Věrnost - to je
tenká čára mezi láskou a chtíčem.
Je neuchopitelná stejně jako vítr.
Je silná a slabá zároveň.
Další vyhraná bitva
Otevírám další láhev,
vzpomínám na tvoji pánev,
naliji si půlku číše,
vzdychala si hezky tiše.
Závislost
Bílý sníh už padá znebe,
chci ho nejdřív, potom tebe,
jsem zločincem i obětí,
ty marně skrýváš dojetí.
Nauč se létat
Zeptej se kapek rosy,
kam Měsíc chodí ve dne,
proč víly tančí bosy,
ty dítě neposedné
Zatracená alergie
Je květen a píšu Vám báseň
píšu ji o tom, že z jara mám bázeň
Z jara nedokážu, snad ani dýchat
zatracená alergie, chce se mi zas kýchat.
Hlídejte svou lásku
Náš vztah už je prošlý
nestihli jsme lásku spotřebovat
záruční lhůta byla krátká
teď nebudem´ jeden druhého potřebovat.
Inzerát: Sháním mapu
Inzerát: Sháním mapu
Paneláky jsou velké šedivé lodě,
které brázdí moře času.
I já mám v jedné lodi svojí kajutu,
Konečně to vím!
KONEČNĚ TO VÍM .
Často, když jdu v noci domů
počítám si kroky.
Někdy hodně přemýšlím
Nedělní odpoledne
Je neděle odpoledne,
v hlavě holku z večera,
kluci mi pak povídali,
že kvůli mě brečela.
XXI.století
Není silných mužů
a není silných žen
je jen hodně lidí zlých
to chci říct Vám všem.
Klíč od pekla
Všude kam se podívám,
vidím spousty krásných žen,
nejím, nespím, nesnídám,
jsem totálně nadržen.
Lepší zítřky
Proč jen dělám kraviny
ze svých chyb se nepoučím
hledám vady tam kde nejsou
tebe to pak hrozně mučí.
Stanice Krása
Potkal jsem ji v metru
na stanici Černý most
byla krásná, sympatická
v předu toho měla dost.
Vyznání
Šel jsem ti natrhat květiny
za měsíčního šera
trhal jsem květiny
abys mně ráda měla
Andrejce
Rád s tebou piji mléko z banánů
jsem rád , když jíš z mého talíře
nerad odolávám smíchu návalům
rád rozdělím se do posledního halíře.
Všem vdaným
V tvém okně se svítí.
Proč nejsem tam s tebou.
Proč stojím tu sám.
A ruce mě zebou.
Byl to sen?
Měl jsem vizi.
Byl to sen .
V to doufám jen.
Viděl jsem prázdné lesy.
Umírám
Každý den po kouskách se rozpadám,
do moře truchlivosti upadám,
nemám už sílu vyplout na hladinu,
už nikdy neuvidím svou rodinu.
Někdy se to stává
Mé srdce na dlani ti dávám,
Jen jednu věc po tobě teď žádám,
Buď stále tou, kterou já znám,
buď se mnou, ať už nikdy nejsem sám.