Písmák Vzpomínka na budoucnost
Hořící dům. Cítím spalující žár, na kůži mi začínají naskakovat puchýře, ale přesto vyrážím dveře. Na chvíli jsem oslepen září plamenů. Jedovatý kouř se mi hrne do plic.
Něco končí, něco začíná
Bylo to ráno jako každé jiné. Jarenon se probudil sprvním zakokrháním a okamžitě vstal, aby přivítal příchod nového dne. Potřásl hlavou a nechal první paprsky slunce, aby ho laskaly po tváři.
„Jak krásný den,“ pomyslel si a pohlédl nazpět do stáje, odkud se vydal ven do ohrady.
Zákon je zákon
„Zvláštní,“ řekl král a zadíval se na svůj dvůr shromážděný kolem trůnu. Dvořané uhýbali pohledem kzemi, stráže tupě civěli před sebe. Královna tiše posmrkávala vkoutě.
„Doopravdy zvláštní,“ pronesl do ticha znovu.
Věčné utrpení
Šel pomalu tichou ulicí. Cestou, kterou ve dne prošlapou stovky nohou a kde má každý svůj cíl, byl on jediný, který věděl, že se nevyplácí bojovat. Každý hledá smysl života, on ten svůj našel. Se sklopenou hlavou se ubíral k domovu.
Na pokraji - část první
Ticho. Ve Slumech něco strašně neobvyklého. Ale ne tady v okrajových oblastech. Policie drží téměř neustále hlídky a v noci platí stanné právo.