Písmák Blázni a cvoci
Všichni jsme spolu,
všichni jsme sami…
mezi betonovými zdmi,
ocelovými mohylami.
Probuzení
V temnotě noci tone den za dnem
obrací Se k nám zima zády a krátí se jí dech
pučí znovu vyhlídka jara,
/doposud utápějící se v beznaději/
Jednou tak nocí...
Když tak v noci sedíš
v obětí svých pocitů
přemýšlíš,
zda jsi tam nebo tu.
2:07
Minulost, otvírá tvé rány.
Budoucnost je snad zhojí.
Ale v přítomnosti
musíš žít.
Nad ránem
Dnes nemohu spát.
Přišlo to tak nenadále
Jako večer nad ránem.
Žal
Vidíš lásko,
ty dvě hvězdy vedle sebe.
To jsou mé oči vydloublé.
A to černé nebe.
sedím si tak v podzimu...
a tak si letmě
pročítám svoji tvorbu
ve tmě
Možná mě trochu děsí,
Nemoc doby
Obětujeme beránky doby,
rozum a mravy
bělostné rouno víry špiní krev rozmaru.
Přihlížejíce lomíme rukama
Přiznání
Až anděl ďábla osedlá a mlhou minulosti bude se bít jako vlk o život,
až sám ďábel poklekne hambou před mým prahem,
pak dál zvát se budu člověkem, jen tehdy.
Do té doby byť s lidským tělem a chováním hyeny
Jak že to bylo?
Bůh tvořil, a zvažoval podobu lidí.
Musí být statní, urostlý a podobni dobré věci
však také jemnost a lásku vyjadřovat přeci
a musí znát stud, ať se stydí.
květinová
S chrpou za uchem a slovníkem květomluvy
luštíš větu prvou psanou prstem na oblohu,
čteš z mraků a překládáš spánkem
Oči se ti rozzáří jak pouliční lampy
Až jednou...
Až budeš už starý,
jednou staví se na kafe
stará kostnatá osoba
a ty s úsměvem pozveš ji dál.
Smrt s ďáblem hrají ...
Člověk, na okraji společnosti obchodujíc s ďáblem. Promluvy nad kyvadlem a prázdná sklenice vína. Střepy v očích a nahé naděje. .
prkna, co znamenají svět
Dlouho potlesk zní i po té,co víno na samet opony rozlilo se. Zhasíná měsíční svit reflektorůz jeviště, kde tančily nohy bosé. Světlo umělého křišťálu z lustrudopadá na oblek šedivýdoznívá krásný příběh v nása nikdo tomu se nediví. Opouštíme branou dubovou kde múzy našly svého hlasutam, kde vraždí se i milujekde každý najde svojí krásu.
šťastným
Máš květy v očích
*co nikdy nevadnou *
a úsměv na rtech
-ve kterém máčíš mé tělo-
Dva vrabci
☼
V cypřišovém háji
dva vrabci sobě povídají.
≈≈≈
/*\
Zajímavý děj,vše co chceš, si přej. Však málo co se splní. Se slovy si hrej, Kam libo si utíkej. Jen milá slova zvoní.
Jaro
Jsi krásná ve svých rozmarech,i za zdmi, přes které nevidím. Rozšafná štěstím a skoupá smutkem. Zlato vpletené do tvých vlasů odráží kapky prvního jarního deště. Právě tě učesal vítr a slunce po paprsku poslalo pozdrav.
Jediná
Měsíc svítí do tvé krásné tváře - a dává ti křídla -Ze tvých úst vycházejí krásná slova - která sladká jako med se zdají -Z nich melodie stává se a konejší mojí bolest. A vlasy ve větru tobě vlají - a tančí -Zrovna sladké broskve zrají, a větrem vznáší se vůně růží. Zapadá slunce a tvá silueta v jeho záři, oslepující více, než tisíce krásných slov. Tys jediná, kdo hladí.
Jediná
Měsíc svítí do tvé krásné tváře - a dává ti křídla -Ze tvých úst vycházejí krásná slova - která sladká jako med se zdají -Z nich melodie stává se a konejší mojí bolest. A vlasy ve větru tobě vlají - a tančí -Zrovna sladké broskve zrají, a větrem vznáší se vůně růží. Zapadá slunce a tvá silueta v jeho záři, oslepující více, než tisíce krásných slov. Tys jediná, kdo hladí.
Jáma a kyvadlo
Přednáším básně, - sám pro sebe-však nikoho není, kdo by naslouchal. A přesto je mikrásně. Hledě do zrcadla, -zřím obrys tváře-kdo tam ukryt v odrazu. A zní jen zvuky kyvadla.
Náramek přátelství
Mám pro tebe dárek. dlouho jsem jej ukrýval pro tu správnou příležitosta ta právě nastala. Vyrostla jsi, ne však tělem, ale duší. a tak dovol mi, abych ti předal malý dáreček.
Sen
Už jdu spát. Dnes se mi bude zdát sen . a ty budeš v něm. Krásná a plná štěstí.
Jen víra a naděje
Jak krásné by bylo zbavit se prokletí. Jeden den samoty. NE. Celá staletí.
Opilecká romance
V opilecké pýše, raduji se. V opilecké pýše,směji se a nechávám si od tebe ubližovat. Jak jdou dny, tak slzy v krev se mění. Vše co říkáš, mučí mne, bolí mě tvá slova.
Samota
Samota . Největší můj strach, před kterým se skrývám . . neúspěšně.
Naděje umírá poslední
Koupil jsem si lístek na vlakbylo na něm psáno: S láskou nejsi nikdy sám. Ovšem poté zastavil ve stanici - Samota -A z bohatého kupce, stal se chudý žebrák. Na nádraží hraji na kytaru beze strunse slamákem čekajíc na odměnu. Zpívám písně bez textu, zpívám do ticha.
-.-*-.-
Lesem krásná panna kráčíperly slz a závoj smutku. Krajinu slaný klenot smáčísnad lituje svých skutků. Tkaná pavučina černé samotya tmavý vlas co větrem vlajeprostá zloby, oděná do nahotymíjí ovoce co v zimě zraje. Ač kosti se chladem třesouona bez citu, jde dál.
I-O-I
Tma ukrývá se za listy stromůa kapky světla stékají po vlasech, jako krůpěj právě prolité krve. Padají na klidnou hladinu věků,která se čeří pod tíhou skutků. Ticho leží mrtvě na zemia život letí zemí vpřed. Proplétáme se uzly setkání, které nepoznáme,a sníme sny skutečných dnů.
moře ..... smutku
Perly smutku ,černé moře,. . nicoty. nekonečná noc,.
den jež střídá noc
Ustupuje den
a vládu nastolí noc.
Již vidím měsíc,
a slyším,
srdce jako pustá poušť
Tisíce domů, miliardy cihel, krajina, za dne, posedlá tmou oplývá tichem .
/oko znalce soudí, armáda, tanky a granáty způsobili tuhle spoušť/
Ne, to rušné město mého srdcev zbořeniště změnila jsia oázu živou v pustou poušť
.
Krása letních dní
Vidím zlato, co vpoli raší
a hýčká pohled můj.
Obohacuje zemi naši
a já se jen dívám.
Dopis pro tvůj smích
Pokud úsměv na tvé tváři
do tmy smutku září
a zoubky tvé jak perly se skví,
je slyšet tvůj smích a každý ví,
Plamínek naděje
--------------Šumí louky, šumí lesya krásné kvete kvítí. Někde v modré dáli, kdesisvětlo naděje mi svítíV dáli hoří plamínek sporýa své světlo rozdáváplamínek naděje a pokoryse zradou si zahrává-------------.
kolik
Kolik měsíců na nebi se vystřídalo již. Kolik od té doby, co srdce vězní mříž. Kolik lidí co míjím se ke mne nehlásí. Tak kolik ještě dní, než mír vyhlásí.
Čas . . . . .
Jdou léta časů,jak soudci přísnía dětství ubývá. Utichl hlas sladkých písní,které již nikdo nezpívá nezpívá. Tak brzy skonalčas krásných pohádek,čas dlouhého snění. Zbylo jen pár nadáveka pohádky, již nikdo neocení.
Sametově hrubá
Nic nemaje,přeci bohat jsem. Života nedbajedál sním svůj sen. Z ledově němých ústsametově hrubá slovasytý držím roční půstspálíš mě slovy znova.
Tma...
Tma skryje zradu, . i mojí škaredou tvář. Satan na hlavu získalblyštivě zlatou svatozář. Ukrýváš se, ve svém hradu sama .
---*---
Jímá mě samotaa ze stropu tma kape. Smutná je sobotamarnost se na mě sápe. V mrtvé vodě zlaté hvězdy plavounahoru břichem,jsa slepý ve tmě je nevidím. Zdálo se, že potkal jsem tu pravou,krajina oplývá tichema já všem zamilovaným závidím.
Zrada
Mám uši pro smích,které hluché neuslyší,mám ruce levéco po zdech cely píší. Mám oči pro pláč,které slzy neuroní,miluji vůni růží,ale žádná z nich mi nezavoní. A úsměv. Pro tebeale ty nejsi, .
Nechval dne ...
Spousta lidí říká: Nechval dne před večeremale neví, co podepsal jsem krví svou a perem. Já poznal jsem slunný den plný teplastejně tak i chladnou noc beze světla . a tak už nebojím se ani nejtemnějšího pekla.
Sen ...
Zdál se mi sen,byl jsem bez tebe . a neudělal ani krok. Nebyli jsme od sebe jeden den, ale celý dlouhý rok. Já přirostl jsem k zemia nemohl se hnout.
Ráno
Slunce již dávno z poza hor vyhlíží,a ty díváš se na světbeze všech potíží. Dlouho tomu,co tvá ladná noha poprvé pohladila zema ptáci luně zpívají překrásné requiem.
.
Půlnoční
Až mě na květech růží uloží,hned vedle tebe,až i ptáci křídla složía temné bude nebe,tehdy já zvím tvojí pravou krásuač nemluvícíjá poznám tě po hlasu. Po hlasu srdce, jenž se netiší,po hlasujež jen zamilovaní uslyší.
Prší
Prší,kapky bubnují na okap a já je jen tiše počítám. Venku prší a já se jen dívám jak se dopadající kapky mění v deset dalších. Prší, dívám se jak země vlhne jak roztoužená žena a je lačná po vláze. A čas běží .
Otázka
Z vyrabovaného kostela, v koutku se stoletým prachem,seděla osoba, podoby anděla,a celičká se třásla strachem. Podal jsem jí ruku svojí a ona se mě ptá,zda život za lásku stojí, a kdo jej za ni dá. Hledí na mě,tichem hrobu mlčí,vypadá tak bezradně,a skví se jí slzy v očích. Otázka dodnes tíží mysl mojí,ta osoba, rozplynula se a zmizela,a já ptám se: kdo se o život bojí.
Kristýnka
Kristýnka, ta co má plavé vláskya úsměvem věčně září. Kristýnka, je plná láskya radosti ve tvářiKristýnka, co i pohledem se smějea čas s ní jak o život běžíKristýnka, jež vyžene beznaděje,s tou budete smutni stěží.
Vzpomínka na lásku
Kdybys tak věděla co se mi hlavou v poslední době honí,jak bylo krásně, a tráva jak tenkrát už nevoní. Už slunce překrylo pár černých mraků a po nebi táhnou zase hejna ptákůa já vím, je to tak dávno co jsem ti sliboval věčnou lásku,na lukách v trávě co vonělaa ty jsi mi říkala i to, co jsi nechtěla. Uběhlo to, jako všechno krásné ubíháa nám zbylo co po lásce zbývá. Ta krása je teď ukryta v pár mých vzpomíneka já svírám v hrobě v rukou tvůj vlasů pramínek.
.
Já bych kčičel, já bych brečel, ale už na to nemám sílu, tak jen volám.
Pro tebe
Ráno co ráno ohlížím se zpět. Za tebou. do vínku bylo mi dánona věky trpět. Bolestí bezednouZe srdce zbyl jen prach,spálila jej bolest a samota.
Pro radost
Venku prši, není hezky,ale nevidím žádné blesky. Slunce svítí a je krásnětak tu sedím a skládám básně .
Matematika
Při matice připadam si jako vůl,nepomohlo prorazit hlavou stůl. Vědomosti z matikyjsou horší než tuna kritiky.
Tajemství
Každý má tajemství svá,
v hlouby duše je chrání a ukrývá.
Nemusí být jedno,
může jich být víc,
Adělé
Andělé jíst nemusí, jim stačí láska,
Andělé hlasem nemluví, z jejich hlasu totižhlava praská.
Hovoří však v našich snech, v našem krásném bdění,
kde je plno lásky a nenávisti není.
Bolest
Jako krev slzy vzpomínky skrápý,
vždy když myslím na tebe.
Divná bolest, ta mě trápí,
i při pohledu na nebe.
Marnost
Den co den,noc co noc,zdá se sen,kde volám o pomoc. Volám v lidu dav,nikdo neslyší,lidé bez hlav a bolest se netiší.