Písmák Zapovídám si stále . . .
Stále si zapovídám. . . myslet na TebeVšak Ty jistě víš .
Podivný chorál
Den pozvolna obnažuje své těloZe šeravého oparujako dělník od vysoké pecevysvobozuje svou siluetuz gejzírů ohnivého deštěTak rodí se každodenostv podivném rozmaru. . . dramatických proměn času .
Vůle Lásky
°Zen je dnes jako šum čerstvého větruv koruně rozkvetlé jabloně . . . Naslouchejjímavé melodii všehobytíZaslechneš slova prastaré písněv níž halena zůstává věčná SútraDo klubka navíjímjejí už téměř neviditelnou nitObraz bytí na barevné paletě časupřináší důvěrné esence pobožnosti oddaných.
O Lásce
O Láscednes mělo by se psátJe sobota pátéhoMájové jitrojaké jen lze si přátPřeháňkou omyté má tvářeje ovoněné květyJe rozesmátéjak mohou jiné být májové dny. Jen o Láscednes mělo by se psátO LÁSCEBohem požehnané. Píšu zde tedyo zcela vyjímečné LÁSCEO Lásce Pavly Francové(Snad odpustí mi. omlouvám se.
Zatím bez názvu
Usedla na pelest postele. Vzápětí se však znovu vztyčila s ulekaným výrazem ve tváři. Byla zmatená…. připadala si jako potrhaný ušpiněný a zmačkaný list papíru, na který se ještě před chvílí mohly psát verše a milostné dopisy a……….
Bráním se........
Bráním se prázdnotěStále víc zahlušen šumyvyschlého řečištěplného haraburdía PVC pytlíkůvisících po větvích keřůod poslední potopy světa. a soudného dneObčas zahlédneš i kondomPosledně ležely dvau vchodu na hřbitovSymboly křížei života. po zmrtvýchvstání KristaCo to za znamení můj Bože. Bráním se prázdnotěPokouším osud šalebnou hrou.
Jen se tak ptám....
Noc komíhá plamenemdobře se přemýšlíve světle svícívždy líp všechno vidívámv zrcadle minulostiČetl jsem zástup básnív modré se tísnilyseřazeny v dlouhé frontěbyly o lásce,smutkubyly o šílené bolestia velké ztrátěale i o jinémtřeba o pírku pod postelí ukrytémči klubku AriadniněA bylo toho ještě mnohem vícĎábel spolu s upíremči sup nad květinouněkomu se vznášela krve bylo prolité. víc než slaných slzK uzoufání je nářeka pláč dětských dušíMožná jsou už i trochu dospělínějak nevímač zkouším pochopit. nerozumímv čem tkví pramen. tolikerého neštěstíOdcizení.
Pod Hukvaldy
Pod Hukvaldypodivný květJe celý zelenýa mezi loňským listíma na prochladlé hlíněten zázrak jaraje stejně podivnýjako socha lišky Bystrouškyv opuštěném lesePár písníznělo pod hradempo šedivých stráníchodněkudslyšíš zurčeníjak voda v potocespěcháa les naslouchá jíPo chladné nocizimomřivě lessvé větve vzpíná. za sluncemk Bohua modrému nebi. Všude tu slyšíšv tom tichém předjařínapětí předehryi tiché zurčení. po zarostlém chodníčkukdyž bučinoudomů se navracíš.