Písmák Je tu Listopad(ová láska)
Ta zbraň ustřelila hlas padoucnici
za jméno nepokoje
A prochladlé tělněhebké ochmýřené pláně
posmutněly v tmavomodrých dlaních
Zpěv z hlubin
Všechna ta sněhobílá staletí bez tebe zaplatím
smaragdovýni zpěvy mrtvých kolen trav
Zaplatím je do posledního zakrváceného písmene
a do poslední vytrhlé zčernalé řasy
A k ránu mě probudilo ticho
Snad( ještě jednou )přejdu k Tobě po mostěze ztrouchnivělých provazcůduhových vláken pavučincových neuronůJáz druhého vzbouřeného břehu zamlčovaných zatracencůa zpocených pocuchaných myšlenekvytržených ze špinavě mléčného měsíčního světlav omamné krajině nevěrné Adamovi a Evě. Smět jen vypít zkrvavenou sladkohorkou rosu( z Tvého čela )a padnout z rozkymácených výšinze zlatě žhoucího rozpáleného zábradlínad vodamido hlubin nebeského nachua sedřít si rty o bradavky vlnco se vzňaly na vychrtlém moři ze střepů hvězd. / Ne, raděj už Tě neobejmout. .
Svatební - verze 2
Třeba jednou
zavoní ( poslední ) zvon
a ty se na mě ( vrávoravě ) usměješ.
Anebo taky ne
Večerní píseň listopadu
Stín na violu hrál,proč tak plaše usínal,když v smutné písni plál. A plamen zhasínal,tvá víčka, kterým lhal,sníh k ránu potrhal.
Okamžik v dlani
Vteřina utonula v tichém temnua studený smích jaoko havran mi sedl na rameno. Ptám se vyhořelé svíce,jak zlomený paprsek něhy narovnatJen chytit ho do dlaní a přivázat k srdci. Nespoután běžel dál. a slepému králi mne tu zanechal.
Elegie
Hoří mé srdce,
hoří má krev,
když slzami zpívám,
svůj němý žalozpěv.
With you
Your pale soul,
I see,
in whisper it´s lying at the bottom of sorrow.
With your hand cut off my head
13. komnata na rohu Sodomské a Gomorské
Kráčej tiše kolem polední mlhy. Jejím něžnem vetknuta do sedmi světových stranslízej rosu z okvětních lístků gladioluještě dřív,než bude temná holubice tvým ložem.
Bez úsměvu
Chvěji se ve svém náručí,to denní můra sedla na roztřesená víčka. V neklidném spánku vpíjí mne černý mrak. Srdce vyrval malomocný velekněza naději ukřižovaly šedovlasé děti.
Óda na bolest
Trhej mě na kusy, ať je mne víc. Ó ty má tolik sladká. Krvavé vločky řinou se. A bílé vlasy vinou se.
Touze
Nechej mě snít v šarlatovém tichu,utonulá propasti,stíháš mne paprsky pochyb,strnulých v temnu. Bez dechu,bez žádostiodejdeš v monotónní déšť lhostejnosti.
Chvíle
Na kost osamělásedíš v plané zahradě. Pozoruješ cizí rozkvetlé lilie,ty tvoje zčernaly.
Svatební
Třeba jednou zazvoní zvona ty se na mě usměješ. Anebo taky nea já přijdu zpět,zas na chvíli,až bude ránodo náruče ke své hliněné matce.
Ukolébavka
Kapej svým ustrašeným dechemna šachovnici proklátou stenem,ztrhané oči polož do dlaně nejistotya nechej se ukolébat unylou strunou půlnoční violy.
Spravedlivě
V zardoušeném tichuposypaném popelem mého srdceukrajuji ze své dusivé touhy. Voní polesklých černých vlasech,co o polednách letěly nad lesem. Ale o půlnoci zatlačí mé očislepá císařovna v roztrhaných šatech.
Usínám
A ty na oblaku vzpomínek přicházíš. Tvá neviditelná ruka posypala kamením mou hruď,zatímco tvé bledé oči melancholieutrhly z vlasů výčitkua hodily ji po mně. A já neusnu,v téhle nekonečné vteřiněvyblednu do ticha.
V ocelovém tichu
Touha skápla ze špičky nožedo dokořán obnažených úst. - Ještě -Polkni tenký žalroztoužených sladkých slovna klidné hladině tvé tváře. - Už ne -Odemkni petlici vzpomínekrozechvělých žáremžhavého popelaz tíhy prokletého snu.
Píseň
Samota tančí nahá na polích,jen v bezhlesém vánku utonula něha,zakletá v dlaních. Tiše se modlí v kostelíčku. Růže zpívala v holubici,umlkla ona bez ozvěny.
Probuzení
Spíš v mrtvolné kráse umřelé něhy,v pohřbeném srdci klíčí ti sen. A ráno se probudíš,zbloudilá v lásce,svou hlavu v gilotině.
Balada o snu ( Čekání na upíra )
Chodím si po rozpůleném štěstía marně čekám na sebe. V doutnající temnotě se klaním nad propastívšem svým děmonům. Můj upír nepřišel. Jen mrtvý sen v náručí mi zanechal.