Blahopřání
Ve svém stínu naproti tmě
skrývám se před denním světlem a všedním světem.
Pomocná ruka krčí se vrohu
a dívá se a tě, ty vrahu.
slzy
Hraješ si se mnou, hraješ si s mými city.
Já topím se v jezeře slaném a tvůj úsměv mě poliká.
Mé dlaně na dně tvůj dotek necítí, ale stále tě poslouchám.
Slyším tvůj dech, tak skoč, skoč za mnou po hlavě.
pravda
Pravda je sviňa, ale hledat ji je tak krásné.
Kde see vlastně schovává.
Budu věřit tomu, že ve víně.
Tam ji hledám, ale nenacházím.
Smysly
Kudy jdu, tudy bloudím
toho hledám, tomu scházím.
Jak slepec jenž poprvé shlédl tento svět,
tu lásku, to trápení, tu kritiku a pochopení.
zbytečné chyby
Chyby: U toho koho milujeme je přehlížíme,
U toho koho si vážíme je tolerujeme.
Pohoda
Opilost a následná euforie,
jak jsou to miznámí přátelé.
Pomůžou, ale jen na chvíli,
stojí za to ten pocit.
Máj
Dnešní den naplnil mne smutkem.
Včera první Máj,
pozdní večer, první sklenička vína,
milencům pod třešní konec bývá.
básník
Všechny básně nejsou jen o rýmech,
do jistých vložil autor svou duši,
své pocity, svou radost, žal a smutek.
A tak jeho pocity sdílí každý.
Záminka
Proč člověk dělá věci,
kterých později lituje.
Snad je to záminka kpoučení,
aby si řekl „Tak tohle už ne. “
Rozsudek
Proč člověk chce to co nemůže mít.
Proč touží po tom o čem může jen snít.
Ta touha bolí, ale musím sní žít.
Vmysli a srdci je zamčená,
Změna
Venku je déšť a realita je najednou tak blízko.
To chmurné počasí vyvolává ve mně pocit:
člověče měl by ses změnit.
Možná kdyby tento pocit přetrval déle,
cíl
Co je fenoménem dnešní doby.
Že se všichni všechno doví.
Je těžké udržet tajemství,
stejně tak jako získat si přátelství.
letní bouře
Šla lesem, listí šustilo a blesky na obloze se…. ÁÁÁÁÁ.
Vše ztichlo, vbouři se křik utlumil, ale jakmile začalo hřmít tak se i křik probudil.
Točila se dokola, křičela.
Jsi
Jsi hvězda mezi hvězdami,
jsi jako ranní svítání.
Jsi déšť mezi kapkami,
jsi oheň mezi plameny.
Jaro
Mlha, bílí sníh.
Anděl a něžný hřích.
Voda paprsky sluncem zalitá.
Koruna světa sněhem pokrytá.
sám
Sám jsi sám, když jsi probudíš jsi sám. Velký stůl, tolik židlí, tucet talířů, ale ty jíš sám.
Tolik filmů, plná kina a ty se díváš sám. Je pozdě, všichni šli spát a ty.
čas
Čas je mým nepřítelem,
musím si pospíšit.
Rychle, rychle
nebo mě pohltí.
být dál
Opustil ji. Opustil ji, po tváři jí stékají slzy.
Jemný déšť hladí kapkami jezero, jezero hluboké noci,
Co udělá.
Co bude, co bude až se to stane.
oči
Šest očí, čtyři do dvou se dívají.
První jsou tmavé, plné zla spohlazením citu.
Druhé jsou taktéž zlo a cit, ale radost vsobě mají, když se usmívají.
A třetí, ty vsebe nevidí, jen odraz je to co mohou říct.
ve svitu měsíce
Po cestách ve svitu pouličních lamp toulá se sám. Byl zdrcen sám sebou a dlouho hledal slova jak vyjádřit své pocity. Nepamatuje, ale vzpomíná na časy kdy žil on sám. Život už není zdá se takový jaký byl, ale myslel si to už dřív,dřív než poznal co cítí ostatní.
Bylo nebylo
bylo nebylo,kdysi dávno si lidé povídali o víle,která žila v nedalekém lese. Postupem času si lidé tento příběh přestali vyprávět a tak se víla stala zapomenutou. Lidé se už dávno přestali bát jejich kouzel a do hustého temného lesa vstupovali beze strachu. Ale víla opravdu existovala,zapomenutá však nemohla používat svá kouzla,tak celá ta léta skrytá v hlubokém lese čekala na svou chvíli,na chvíli kdy opět bude moci vstoupit do podvědomí lidských bytostí a získá zpět svou sílu.
cíl
Zavřít oči a na nic nemyslet,
všechny problémy skončí,
přání a cíle jindy tak vzdálené a nedosažitelné,
otevírají přede mnou svou náruč,
čím být?
Jsem jako moře,jako oceán.
Nikdy neuvidíš až za obzor,
nikdy neuvidíš do mé mysli.
Oceán tak hluboký,
7.prosince 2006
7. prosince 2006: Proč když svět, tak krásný zdá se být, na blízku bouře se objeví, hrom a blesk vhlavě mi zní a vlastní myšlenky se ztrácejí. Podivný pocit se mi vhrudi rozpíná, tlačí, píchá, bolí a mysl temná dna se dotknout bojím. Jaký,jaký lék mi pomoci může.