Písmák Drama všedního rána
Dívám se na TebeStojíš na druhém břehuKrásná a netečnáNěkdy si nalhávám, že sis mne všimla Třeba teď. Pak nás strhne příbojPřes černou řeku s bíle vyhřezlými žebrynás oba vleče lidská vlnaA náhle jsme si vyměnili břehyJá jsem šel za Tebou a Ty. Kam jsi šla Ty. Míjíš mne já míjím TebeTak jako včeraTak jako zítraAsi.
úvaha nad nebezpečně bezpečnými věcmi
Bezpečí našich životů nás láká a svádí k nebezpečným věcem. Jen je musíme páchat bezpečně. Proč se jim pak říká nebezpečné. Je bezpečný sex bezpečný či nebezpečný.
Co zbývá mi ještě
Modlitby psané nadějí pomalu unikající mi z tělaz přeťatých smíchu nitek. Přeludy snových pavučin. Jen hrubě zapletený věnecze spálených kytek. Podívej, jak ta svíce plane.
Vyznání
Snadno opíjí mne vínoze sklenicz kůžeze rtůZ dušeSnadno zlákájí mne labyrinty vášníSmyslnéHebkéMrazivéK nezapomněníPřed okamžikem zatraceníjsem jenom Tvůj, má Paní.
Led zavíraných dveří
Dalas mu srdce do dlaní
Své, celé sladce horoucí.
V žáru vášně shořelo na popel
Který Ti vetřel
Plyšové zvířátko
Plyšové zvířátko v dřevěné krabici
našel jsem schoulené v lese
Bylo tam schované před světem,
Osudem co s sebou nese
Konec
Ještě choulíš se mi v dlani
Naposled
Na polštář vpíjí se Tvé slzy
Poprvé
Z medových vlasů
Z medových vlasů je medový stín
Na mém břiše
Ruce zatínáš mi do slabin
Vzdychej tiše
Tvé slzy
Tvá slza choulí se mi v dlanibledne a chřadnePokaždé když zrak mi padne na niBlednu a chřadnu Za ni
Z perel Tvých slz je na podlaze mořeProtéká dlaníPomalu odplavuje hořeDo svítání
Ze rtů ti slíbá stopy slzPro mneTen jiný
Dveře do léta
Dveře jsou začátek i konecKdyž vezmu za kliku, ozve se zvonecOpona vzhůru . Světla. Hraj. A já už čekal spíše klidný krajkde ticho líně proudí za patami
Dveře jsou začátek i konecAž jednou nezazní ten zvonecKarafa klidu rozleje se v dušiA málokdo z nás vlastně tušíjestli jsou někde ještě další dveře.
Z mnoha Tvých osudů jen jeden
Jsem pramenem tíšícím žízeňTvých rozpraskaných rtů
Jsem blázen s rolničkouco utek z dětských snů
Jsem drak i mečjímž dračí hlavu stínáš
Nevěrný okamžikna nějž si nevzpomínáš
Můj dech je pápěří
Můj dech je pápěří. Běží Ti po těle jak první dotekynádherně nesmělé.
Z potůčku řeka je,chvěje se, burácí. Přes ňader peřejebere i navrací.
Posnídáš srdce básníka
Posnídáš srdce básníka
co nedosti byl opatrný
Překrásné dívce do vlasů
Zapletl růži strny
Svádím Tě k hříchu...
Jak ruka sochaře po bílém mramoru
mazlí se s Tebou mé dlaně
Chladná a netečná pomalu roztáváš
bojíš se pohlédnout na ně
Až dopiju
Cítím, jak svět si ze mne pomalu život odlupuje.
Tříští se střípky pocitů, co kdysi možná byly moje.
Led strachu roztál v prachu beznaděje.
Ostrý břit času ryje na mém těle.
Zloděj životů
Jsem zloděj životů
a nevím co s tím dál
Kradu je do krabičky a dávám do alba
- kdyby se někdo ptal
malá smrt
Když snům zlomíš křídla
ozve se tíché "lup"
Vytryskne krůpěj duhy
a malá smrt
Žiju či umírám ?
Den Ti slíbám z řasNoc ze Tvých víčekSnad zastavíme časv mihotání svíček.
Plamének zapadáza obzor Tvého těla Dech svíčky chladne. Podívej - zkameněla.
Okamžik věčnostia věčnost okamžikůnavlékám na šňůrkuzáblesky oka kmitů.
Jak rád bych našel
Jak rád bych našel vyrovnanost Bohdisatvy
Klid a mír v duši, v oku cyklonu
Utichlou tůni uprostřed oceánu
A lásku, mezi horou sexu
Světy
Světy
Když se chci topit ve zmatku
Jen obrátím svou kocábku
Vyklouznu z lůna jistoty
Když
Když srdce dopadne na dlažbu odmítání
Tříští se střepy, krev odkapává z dlaní
Podpatkem podřízne žíly Tvého snění,
Stáhne a vyvrhne, celý svět se změní.
Dar
Z krve a popela
Uplácal naději
Řvou zvony kostela,
Že na ni čekají
Hotel
Strohé jsou stěny pokoje
pár sklínek, láhev na stole.
A moucha co se olizuje
než padne
Mirage
Když zhasnu lampu na stole,
Jsi náhle tady – kolem mne.
Tělo ze zlatých pavučin,
Půlnoční vlasy, hvězdný klín
Otázka
Co asi cítí kořist, než je ulovena . Co cítím, než se zamiluji . Mrtví nepromluví
Černá
Černá je barvou duše,
jen bezduší říkají, že bílá.
Černá je prázdnota a vše
a lepší z Black & White.
Lampa
Jen mastné světlo petrolejky
po kapkách stéká z Tvého těla
a halí Tě v šat čarodějky.
Kolikrát lampa asi bděla
Sám v přeplněném baru
Sám vpřeplněném baru,
Hluk teče hlavou,
Sklenka dopitá
Vedle mé židle leklé duše plavou,
Znám Tě
Neměnnost hlubiny Nestálost Hladiny Beznaděj popela Doufání kostela - to vše jsemvídal ve Tvých očích Táhlý řev laviny i ticho se stíny Trhání spodničky Vzlykoty holčičky - to vše jsemslýchával z Tvých rtů Slanou chuť maliny Opojné byliny Malou smrt schovanou v zásuvce pod vanou - to vše jsem cítil z Tvého milování